Když jsme poprvé projížděli kolem centrály Sazky, periférním viděním jsem zahlédla před hlavním vchodem sochu. Něco mě na ní upoutalo a tak jsem se při další cestě na ni zaměřila. Muž na lavičce a před ním klečící dívka. Vypadá to jako „blowjob“, pomyslela jsem si. Ale ne, přeci nedá někdo před Sazku takovou sochu. Mám představu z dětství, že Sazka je úzce spjatá se světem sportu, kdy se sází na výsledky zápasů, a tak jsem podvědomě očekávala, že před budovou bude socha se sportem nějak související. Asi něco jako basketbalista před basketbalovou halou v parku Folimanka, kam jsme jako děti chodili.
Při další cestě jsem na to upozornila manžela a ten potvrdil, že to opravdu vypadá jako „blowjob“. A tak už byl jen krok k tomu, že při nejbližší vhodné příležitosti tam zastavíme, sochu obhlédneme a vše zdokumentujeme. A tak se v sobotu stalo. Jen co jsem vyskočila z auta a udělala pár snímků, vyběhl vrátný s tím, ať okamžitě odjedeme, že před budovou se nesmí parkovat.
Jasně hned odjedeme, jen nás zaujala tahle socha. A nevíte prosím, kdo je autor. Zjihl a hrdě ukazoval na zlatou destičku na budově s vyrytým názvem díla a jménem autora. „Lavička neřesti“, no tak to můj původní názor, co socha představuje, nebyl tak úplně mimo. I když při bližším ohledání stále nabízí prostor pro vlastní představivost...
Autorkou je Lea Vivot. Původem z Československa, dnes v Kanadě žijící sochařka. Většina jejich soch je umístěna v Kanadě a žádná není tak odvážná jako ta před Sazkou!
