Nota Bene

Vyrazily jsme s kamarádkami na večeři a chtěly jsme vyzkoušet něco nového. Volba padla na poměrně nedávno otevřenou restauraci Nota Bene u Pavláku. V dostupných hodnoceních vychvalovaná. Navíc mají maso od The Real Meat Society, které jsme chtěly ochutnat. Jak uvádějí na internetových stránkách specialitou je, že nemají stálý jídelní lístek a vaří bezprostředně před servírováním. Takže není možné prozkoumat cenovou hladinu. A musím říct, že jídla nejsou žádná láce. 

V nabídce pro daný večer byl malý salát, polévka, baby kuře, filet mignon, tournedos z hovězí svíčkové, salát s lososem a tǔnákem a limetkový cheesecake. That's it! Navíc ve čtvrt na devět, kdy jsme si objednávaly, už dvě jídla v nabídce neměli. Restaurace zdá se vzhledem k obsazenosti všech stolů celkem populární, tak mě překvapuje, že pokud nabízím dost omezený počet jídel, polovina z nich v hlavní čas večeří dojde...

K pití jsem si pro začátek objednala Únětickou desítku. Restaurace se specializuje na nabídku lokálních pivovarů. Únětice byly ok. Kohoutkovou nenabízejí. K večeři jsem si chtěly objednat Rulandské Modré vinařství Holík, ale také neměli. Nakonec jsem skončily u Cabernet Sauvignon také z domácí produkce. 

Jak jsem již psala restaurace byla plná. Obsluhoval jeden číšník a druhý byl za barem. Ale musím říct, že celkem zvládal. I když v restauraci, kde se specializují na řekněme nestálost a aktuální nabídku, bych očekávala od obsluhy více informací. Na jídlo jsem čekaly více než 45 minut bez předchozího upozornění!!! Můj tournedos z hovězí svíčkové, s kapustou se slaninou a bram. kaší byl výborný. Už dlouho jsem neměla tolik dobrého masa. I ostatní si pochvalovaly filet mignon či salát. Jen jsme se shodly, že by nám chutnalo ještě víc, kdyby jídlo přinesli alespoň o půl hodiny dříve. 

Nakonec se 385 Kč za tournedos s přílohou ukázalo jako dobrá investice. A i přes dlouhé čekání a ne přiliš útulném interiéru na véču ve dvou dám tomuhle podniku někdy ještě jednu šanci.

Pasta Krusta

Ráda hledám nově otevřené stravovací podniky. Občas je těžké si na ně pak vzpomenout, když v dané lokalitě přepadně člověka hlad, ale občas se mozek rozběhne tím správným směrem. Nedávno jsem četla o nově otevřeném bistru Pasta Krusta ve Vodičkově ulici. Nějaký Ital si otevřel malé bistro, kde zaručeně prodává pastu a saláty z čerstvých surovin. Koukla jsem na net a vzhledem k tomu, že ceny byly příznivé, vyzkoušela jsem během krátkého výsadku v centru.

Je to malé bistro, ideální spíš pro take away. V patře je pár stolečků. Podle instruktážní tabule si poskládáte menu, t.j. jaké těstoviny a k tomu vyberete omáčku. Porce stojí kolem 100 Kč. Nabízí se i saláty a dezerty. 

A chlapci za pultem Vám to před vašima očima pěkně ukuchtí. Servírují v papírových krabičkách. Každý den mají i aktuální nabídku.

Těstoviny byly výborné, jednoduché, jen s chutí čerstvých ingrediencí.

Berlín

Vyrazili jsme na mini dovolenou do Berlína a samozřejmě i s Mourkem, takže i rady jak v Berlíně s kidem.

What to see

S malým Mourkem to není o žádném obíhání památek, ale to jsme si již odbyli při minulých návštěvách Berlína. 

Takže co podniknout v Berlíně s dítětem? Nabízí se ZOO a akvárium. V ZOO jsme už byli v Praze a tak jsme zvolili akvárium. Vstup 13 EUR do akvária, vstup do akvária a ZOO (která je hned vedle) je za 20 EUR/osobu. V přízemí jsou akvária s rybami a jinou podmořskou havětí. Najde se tam i pár malých žraloků. Podmořský svět mě od doby šnorchlování v Malajsii fascinuje a tak mu třeba věnuji nějaký příští post. V 1. patře plazi a kavárna. Jen mě nikdo nevaroval, že terárko s krajtama je hned u výtahu. Takže jsem se dopotácela s napůl zavřenýma očima do kavárny. Hotdog a Apfelschorle mě lehce povzbudily a návrat k výtahu již nebyl tak strašidelný. Trochu narváno bude v akvárku, když prší. 

Přímo v centru Berlína je Tiergarten - obrovský park rozkládající se na ploše více než 5 km2. Určitě se tam najde nějaké místo na piknik, každopádně je tam několik hřišť pro malé i velké děti. 

What to eat
Přípravě berlínského výletu jsem věnovala dostatek času a našla podniky, které by stálo za to navštívit. Celkově jsme celý pobyt pojali v asijském duchu. Nebylo dne kdybychom neměli alespoň jednou něco z asijské kuchyně (japan, thai, vietnamese).

Mezi Hackescher Markt a Torstrasse se rozkládá příjemná čtvrť plná obchůdků, restaurací, kaváren. I v sobotu tam bylo živo. Dali jsme si zde lehký oběd v Cô Cô - bánh mì deli a poté kávičku v The Barn.

Cô Cô - bánh mì deli je vietnamské bistro. Taková vietnamská verze Subway. Až na to, že interiér je velmi příjemný, moderní a laděný do industriálu. Sedí se u dlouhého stolu na vysokých židlích nebo venku na dvoře. Jako dekorace slouží obrovské zavařovačky, kde se marinují citrony a koše plné čerstvé zeleniny a ovoce, které se samozřejmě používají k přípravě jídel a nápojů. Dělají zde výborné sendviče a saláty.
Dali jsme si napůl salát z nastrouhaného zelí a mrkve s kurkumou a hovězím masem. Já si dala bánh mì Classic s marinovaným vepřovým a Kocour bánh mì Special s vietnamskou kuřecí paštikou a marinovaným vepřovým. K pití jsme si oba dali vietnamský jogurt a udělali jsme dobře, protože sendviče byly lehce pálivé. Celkem nás ta dobrota stála 20 EUR. Jsem zvědavá, kdy a zda vůbec se dočkáme bánh mì i v Praze.

Knackfrischer Weißkohl-Karotten Salat
 mit Kurkuma verfeinert mit Rindfleisch 

bánh mì Classic

bánh mì Special

Poté, co jsme nakrmili Mourka na nedalekém hřišti (přenechali jsme mu většinu hovězího ze salátu) jsme se vydali na kávičku do The Barn. A nebyli jsme zklamáni. Dala jsem si flat white a už nechci žádné latte. Neodolala jsem a koupila nám i carrot cake a byl výborný. O interiéru The Barn se nedá psát, musí se vidět.
Kavárnička je velmi malá, dovnitř se nesmí s kočárky a všechny stolečky (mini stolečky) venku byly obsazené. Ale hned vedle je hřiště.

V neděli jsme se vypravili na blešák Flohmarkt am Mauerpark. Zdá se, že je to dost oblíbená nedělní zábava. Trh byl obrovský a dalo se pořídit úplně všechno.

Co nás nadchlo byly stánky s jídlem. Nabízejí se zde nejrůznější kuchyně - převažuje turecká a našel se i stánek s veganskými burgery. Mé srdce zaplesalo a Mourek mi snědl celé tofu.

Hned vedle trhu je velká travnatá plocha, park a velké dětské hřiště. Je to trochu punk.

Where to stay

Chtěli jsme apartmán v centru s mini kuchyňkou pro uvaření mléka, kaše, snídaně. Taková kuchyňka se ukázala jako náramná věc. Snídaně na vidličku a večer jsme Mourka uložili do vedlejší místnosti a v klidu pojedli take away večeři pěkně u stolu, popili a nemuseli jít spát se slepicemi. 

Nakonec jsme vybrali Checkpoint Inn u Checkpoint Charlie. Bylo to výborné místo - téměř vše dochodu. V bloku menší sámoška, trochu lepší výběr v jiné sámošce o dvě ulice dál. 

Další možností je Adina Apartment hotel, který má v centru Berlína dokonce tři lokace (Checkpoint Charlie, Hauptbahnhof a Hackescher Markt).

Shopping
Kromě výše zmíněného blešáku, jsem objevila síť bio obchodů Bio Company. Škoda, že nebydlíme v Berlíně, byla by to má oblíbená sámoška. A navíc slečna u pokladny nebyla pomalá, zasmušilá sula mula jako bývají slečny v bio obchůdkách v Praze.

Taky jsme prosvištěli pár mallů. Potsdamer Platz Arkaden nesahá Arkádám na Pankráci ani po kotníky. Trochu lepší byl obchodní dům na Alexander Platz Galeria Kaufhof, kde z uličky k záchodům v posledním patře je celkem originální výhled.

FILM - Kawasakiho růže

Včera dávali v telce Hřebejkův film Kawasakiho růže. Podle ukázek to vypadalo slibně a tak jsem se těšila.  Ale zklamání. Došla jsem k závěru, že na film se nedá dívat v telce, protože jen co se člověk zažere do děje, přijde reklama, která trvá sto let, takže se úplně přeruší koncentrace.

Rozjelo se to celkem slibně a úplně by mi stačil film o vztahu Lenky Vlasákové s jejím manželem. Už dlouho jsem na obrazovku nekoukala s otevřenou pusou jako u scény, kdy přivede domů svou milenku, aby si všichni tři vše vysvětlili a zůstali přáteli. Každopádně film je o tom, kdo koho udal v 70. letech a zda se k tomu má teď přiznat.

Nějak jsem ani jednomu z hlavních protagonistů nevěřila to, co říkají. Prostě jsem měla pocit, že všichni tak nějak lžou. Většinou sami sobě. Celkově to na mě působilo dost povrchně. Necítila jsem z toho, že by některá z postav trpěla nebo procházela vnitřním dilematem.

Myslím, že Hřebejkovi jdou lépe komedie. A tím nemyslím Pelíšky. Naprosto nejlepším filmem je pro mě U mě dobrý. 

P.S. V českém remaku Harry Poterra by Lorda Voldemorta měl hrát primář Sova, protože ho na rozdíl od Ralpha nebudou muset složitě maskovat....

FILM - The Descendants

Občas člověk slyší či čte o filmu, který zařazuje do sekce "chci vidět". Většinou si ho buď zařadím na  seznam, ale raději hned stahuji. A tak se stavá, že máme spoustu filmů ale méně času či chuti se na nějaký kouknout. Využili jsme klidný večer v Berlíně a vybrali film The Descendants. V češtině Děti moje, což je celkem zavádějící název. Nechápu proč nebylo možné použít doslovný překlad potomci.

George Clooney je krásnej chlap, to nemůže nikdo popřít. Ale mám pocit, že mu ty role sladkejch drsňáků trochu škodí či spíš jejich moc. A tak jsem byla zvědavá na GC v roli obyčejného chlápka. A samotným GC jsem nebyla zklamaná, i když jsem měla chvilkama pocit, že si z té své vážné role dělá trochu srandu. Určitě stojí za to už jenom jeho běh... Každopádně zde hraje stárnoucí fotříka v havajské košili a sex appeal abz pohledal.

Film je o zaneprázdněném otci, který se najednou musí postarat o své dvě dcery (17 a 10), protože jeho žena, se kterou se tak nějak odcizil, upadla do komatu následkem havárie na motorovém člunu. Zpočátku jsem se obávala, že mu holky budou házet klacky pod nohy, ale ukázalo se, že spíš naopak. ¨

Má to být doják, ale zároveň je tam celkem dost momentů k zasmání. Slzu jsem neuronila ani jednu, asi proto, že jsem filmu úplně nevěřila.

Děj se odehrává na Havaji. Ale nijak mě to nenalákalo strávit na Havaji pár dní, spíš naopak.