Sushi Vanoce

Pokracujeme s Kocourem v tradici asijskych stedrovecernich veceri/obedu. Pred nekolika lety v NYC to byl obed ve vietnamske restauraci v Chinatown. Letosni Vanoce travime ve Velkych Perejich a tak nabidka neni tak siroka a navic pokud uz nejaky podnik byl 24. prosince otevreny, tak maximalne do 19. A my si chteli vyjit a ne jit na veceri, jak na pionyrskem tabore v 18.

Nakonec jsme nasli prijemny Tokyo Grill a navzdory predpovedim, ze budeme v restauraci sami se ukazalo, ze minimalne 14 dalsim lidem se nechtelo varit, sedet doma, meli chut na sushi nebo jen proste Vanoce neslavi.

Objednali jsme si sushi pro dva a byla to lahoda. Od vcerejska mam rada krome Maki i Nigiri.

Maki tunak a avokado; Nigiri cerveny tunak, bily tunak, prazma (red snapper), surf clam, losos, yellowtail; Uni jezovka (sea urchin); Tobiko cerveny kaviar z letajicich ryb (smelt roe)

Jako dezert jsme meli na vyber zmrzlinu zeleny caj, cervene fazole, vanilka, mango. Zeleny caj je nase oblibena prichut a protoze radi exprimentujeme sli jsme do cervenych fazoli. Prekvapive to chutnalo jako melounova zmrzlina.

Say yes to the dress

Sorry, ze je to dnes bez hacku a carku, ale Mac to v USA neumi... 

Jedna z mych dalsich guilty pleasures je sledovani americkych reality show. Vcerejsi odpoledne jsem stravila u telky a sledovala nekolik dilu reality show Say yes to the dress. Devcata a vdavek chtive zeny si v primem prenosu vybiraji svatebni saty za pomoci profesionalnich konzultantu v salonu Kleinfeld v NYC. To je ten salon, ktery kazdy rok porada obrovsky vyprodej svatebnich satu a tato udalost se obcas dostane i do televiznich zprav Novy.

Neni to jako v Cechach, kdy si nevesta do svatebniho salonu vezme kamaradku nebo maminku. V USA je to velka udalost, ktere se ucastni cela rada pribuznych soucasnych i budoucich zejmena zenskeho pohlavi jako matka, budouci tchyne, druzicky, sestry a tety.

Musim rict, ze z nekterych profesionalnich konzultantu na me sel strach a pripominaly mi chemikarku z gymplu. 

Pani v cernem rolaku stojici nalevo...

Chudak holky! Navleknou na ne saty, ktere nahodne vybraly z tuny (konkretne 1 700) satu v igelitovych pytlich na raminkach ve skladu a devce pak predstupuje pred sve pribuzne jak na dobytcim trhu. Pribuzni, jen co nevesta prichazi, zurive vrti hlavami a delaji nesouhlasne obliceje.

Bez ohledu na vysku a tloustku vedou saty bez raminek, coz u plnostihlych nevest muze byt lehce problematicke, ale ani profesionalni konzultanti se to nevestam nesnazi vymluvit. 

A proc taky? Je to business. Nevesta ma, co chtela a salon skasne 5 000 dolaru (necelych 100 000 Kc) jen to fikne. Jedna slecna dokonce propadla kouzlu satu za 11 800 dolaru a tak moc je chtela, i kdyz na ne nemela, az ji dali slevu a saty nakonec poridila za 10 000 dolaru. 

Nekupte to za 200 000 Kc

Nejzabavnejsi cast vsak prisla, kdyz po te, co si devce vyzkouselo nekolik satu, se profesionalni konzultantka zeptala "A jsou tohle saty tvych snu?" A vystresovana nevesta nemela koule na to, rict ze ne a tak jen vydechla "Ano."

Kam půjdeme?

Občas se mi nechce vařit nebo je příležitost vyrazit si na oběd či večeři. Nebo jen tak dát si kávičku či drink. Nevím, jestli to máte taky. Těšení na jídlo v restauraci, vystřídá dumání, kam vlastně vyrazit nebo který dobrý podnik je v okolí, kde se právě nacházíme. A tak jsem se rozhodla položit základy databáze restaurací, barů a kaváren, které máme vyzkoušené a kam stojí za to se vracet.

Praha 3 - okolí Jiřího z Poděbrad


Olympos
Moje nejoblíbenější řecká restaurace. Možná tak trochu i z nostalgie, měla jsem tu kdysi dávno promoční oběd. Vždy si objednáváme spoustu předkrmů, takže na hlavní už není místo. Pro inspiraci Humus, lilkový salát, řecký salát, papriky plněné fetou, Keftedakia masové kuličky, Chaloumi na roštu, Taramas a samozřejmě tzatziki a pita. K pití doporučuji červenou Rotondu a mám nespočetněkrát vyzkoušeno, že i přes větší požité množství nebolí ráno hlava. A taky kávička z džezvy - ideálně polosladká.
Rezervace nutná!

U Mariánského obrazu
Máte chuť na steak nebo jen na tankovou Plzničku nebo Vám přijeli kamarádi a chtějí ochutnat českou kuchyni. Tak jedině U Mariánského obrazu. Pozor porce jsou dost velké.

Pind
Před rokem se poblíž Vinohradské vodárny objevil tenhle indický skvost. Výborné jídlo za velmi slušnou cenu, milá obsluha, která ráda poradí a doporučí.
Doporučuji rezervaci!

Mozaika
Ideální místo pro romantickou večeři nebo pokud hledáte něco luxusnějšího. Těžko se mi hodnotí ostatní jídla, protože ujíždím na Mozaika burgeru, servírují ho buď s hranolkami nebo salátem. A ještě jedna věc je v Mozaice úžasná. Jako jeden z mála podniků nabízí kromě obligátních nealko (cola, fanta, sprite) také domácí limonády - malinovou, citrónovou, zázvorovou. Mozaika je nekuřácká!

Sudička
V prvé řadě rezervace velmi nutná! Ale obsluha mě překvapila, když slíbili, že zavolají zpět během 15 minut, pokud pro nás najdou stůl, a opravdu se tak stalo. Miluji jejich Arabský vegoš (kuskus s lilkem a sýrem) a vzhledem k velikosti porce si zbytek nosím domů. Nabizejí také fondue a raclette.

Mamacoffee
Jedna z Mamacoffee kaváren byla nedávno otevřená na Jiřáku. Škoda, že až potom, co jsme se odstěhovali. Vždycky se tam těším, když jdu ráno na trh. Další Mamacoffee kavárnu jsem objevila v Krásovce.

Pho Vietnam
Vietnamské bistro na stojáka nabízí tradiční vietnamskou polévku Pho. Nemohu hodnotit, protože Pho nemám moc ráda, ale recenze a počet návštěvníků napovídá, že to bude dobré.

Manni
Pákistánská kuchyně na Seifertově. Už dlouho jsme tam nebyli, ale vždy jsme byli spokojení.

Kapybara
Milej bárek v Krásovce, ale strašně malinkej.

Cukrářství Viktoria
A pokud se Vám nechce péct a hledáte dobré dorty, dezerty a cukroví, tak doporučuji Viktorii ve Vlkovce. Není to obchod, ale výrobna. Mají Harlekýn a na svatbu nám upekli výborný dort přesně na přání.


Pokud jsem na něco zapomněla nebo máte další tip, tak sem s ním.

Jak zazdít firemní večírek

My už máme firemní vánoční večírek zdárně za sebou. A musím říct, že ne vždycky se zadaří. 

Důvody proč na takový firemní vánoční večírek vůbec jít:

- dobré jídlo - po několika zkušenostech jen jídlo

- alkohol zadarmo - ale samozřejmě vždy piji s Mírou, i když ten ne vždy dorazí

- pohovořit s kolegy a potkat i ty, které jsem vzhledem k velikosti firmy či případné několika měsíční absenci dlouho neviděla

- obléknout si šaty a zmalovat se jako plakát

- po x měsících příležitost vyrazit s Kocourem večer ven.

Naštěstí má pozice ve firmě není natolik důležitá, že by případná absence byla hodnocena jako polticky nevhodná, tudíž se mohu svobodně rozhodnout, zda jít či ne.

A jak to nakonec dopadlo?

Místem konání byl letos zvolen trendy klub v Holešovické tržnici, která je mimochodem dobré místo k natočení nějakého hororu. Na rozdíl od jiných kolegů jsme měli celkem štěstí a nemuseli jsme 25 minut čekat na dešti, abychom mohli vstoupit. Kabáty, bundy a svetry jsme odložili v šatně. Překvapilo mě s jakou pečlivostí slečna uvazovala šály a navlékala svetry na ramínko. 

Jak oceníme později u vchodu jsme dostali welcome drink (alkoholický něco jako Tequila Sunrise a nealkoholický jen Sunrise). Klub je vyhlášený svou asijskou kuchyní a tak se mi sbíhali sliny už několik týdnů dopředu. Improvizované stany nejmenované cateringové firmy před klubem jsem ignorovala. A to byla chyba. 

Nebyly žádné asijské pochoutky, ony totiž nebyly žádné pochoutky. Bylo to nejhorší jídlo jaké jsem kdy na večírku jedla. Jasně všichni šetříme a rozpočet na osobu není tak štědrý jako býval, ale i s málem se dá vystrojit hostina. Navíc umístit stoly s jídlem tam, kde je absolutní tma a nezajistit žádné osvětlení mi přijde jako celkem černý humor. Naštěstí zachraňoval kolega s baterkou případně displej mobilu. Jinak to bylo ve stylu něco si naber a až na světle možná zjistíš, co jíš.

Takže co byly ty chuťovky?

Předkrmy: 

salát z baby mozzarelly, cherry rajčátek a špenátu

tuňákový salát  se zelenými fazolkami

nakládané sledě v majonéze

další naložená rybka tentokrát v tomatové omáčce

roastbeef

šunka

čekankový salát

humus, který ovšem vydávali podle cedulky u jídla za baba ganuž - jasně protože cizrna a lilek jsou více méně zaměnitelné suroviny (pro nezasvěcené: humus je pasta z cizrny a baba ganuž je pyré z pečeného lilku)

Hlavní jídlo:

žralok ve smetanové omáčce s tagliatellemi (ale chutnalo to jako tofu)

mini kuřecí řízečky

vepřové na houbách s bram kaší

jakési nudle neidentifikovatelného tvaru a barvy - vypadalo to jak vytažené z močálu

Vrcholem byly dezerty:

výběr evropských sýrů - musím zapátrat jaké jiné než evropské sýry by to asi tak mohly být

štrůdl

mini brownies s vlašskými ořechy, které však podle oka moc čokolády neviděli

ovoce skládající se hlavně z toho bílého melouna, který v našem podnebném pásu nemá žádnou chuť

Nabízené dezerty nemohly uspokojit můj mlsný jazyk a tak jsem si myslela, že taková virgin pina colada by to mohla slušně nahradit. Po té, co jsme obešli několik barů v rámci klubu a zjistili, že u všech je fronta i na vodu asi tak  minimálněna půl hodiny, jsme se rozhodli, že to balíme a vyrazili jsme na drink jinam. 

S kolegy jsem si taky moc nepokecala vzhledem k hlasitosti hudby a v krku mě z toho přervávání bolelo ještě ráno. 

Co říct závěrem? Z výše uvedených důvodů jsem uspokojivě naplnila poslední dva jmenované a stálo to za to.