Lavička neřesti už není

Horká novinka!

Pokud jste se nebyli na Lavičku neřesti, o které jsem psala v září, podívat, tak máte smůlu. Nezmizela v rámci přípravy na zimu ani na popud pohoršených občanů, ale nové vedení Sazky celkem rozumně usoudilo, že firma potřebuje něco více než investice do umění (v případě výše zmiňovaného díla se mluví o pořizovací ceně v hodnotě 3 miliony Kč).

Lavička neřesti bude údajně na prodej. Tak schválně, kde se objeví?!

Dýně útočí

Dýně jsou všude, kam se podívám. V každém stánku se zeleninou na farmářském trhu se dá koupit minimálně Hokkaido. O vietnamských ovozelech ani nemluvím, tam se dala dýně pořídit dávno předtím, než nás zasáhlo letošní dýňové šílenství.
Je to trochu jako kdysi s cuketama, kdy se zahradnice předháněly, která vypěstuje větší bago a rvaly to do vsšch možných receptů. Ostatně co taky s cuketou, když nemá žádnou chuť. Mám však pocit, že dýně je oproti cuketě tak trochu za dámičku a navíc se nemusí jen jíst.
I já jsem loni vařila dýňovou polévku a letos se pustila i do sladkých variací a hodlám v tom i nadále pokračovat. (Můžu se i pochlubit na mém dalším blogu.)

A aby toho nebylo málo, zúčastnila jsem se vyřezávání dýní. Naverbovala jsem do toho Kocoura, který měl přinést zkušenosti nasbírané za oceánem. Ale ukázalo se, že tzv. pumpkin carving se účastnil jen jednou.
Přípravu jsem nepodcenila a už několik dní předem jsem s pomocí strýce Googla vymýšlela motivy, které vyřežu. Pouštět se hned napoprvé do jesuse nebo harry pottera mi připadalo celkem troufalé. Jistě to vyžaduje notnou dávku trpělivosti, kterou zrovna neoplývám. Motiv kočky mi přišel dost cool, ale jsi začátečník, opakovala jsem si.
Nakonec se mi podařily 4 více méně standardní dýňové obličeje. Příští rok zkusím tu kočku a za pár let, kdo ví...