Non-alcoholic beer tasting

Již delší dobu jsme celkem pravidelní konzumenti nealkoholických piv. Nabídka na trhu se rozrůstá a tak nás to přivedlo k myšlence uspořádat takový domácí beer tasting.

Zpočátku nebylo snadné dohodnout se na kritériích hodnocení a zejména otázka komplexnosti přinesla řadu divokých diskusí. Ale nějak jsme se dohodli a tak večer usedáme ke sklenici moku a testujeme.

Kritéria jsou následující:
pěna - hodnotíme konzistenci a chuť
barva - výchozí barvou je pivní hnědá alias zlatavý mok
chuť - hodnotíme chuť prvního loku a to jak se chuť dále rozvíjí
osvěžení - hodnotíme do jaké míry je daný mok osvěžující a splňuje tedy více méně jednu ze základních funkcí a to zahnat žízeň

Do testovacího kola byly nominováni tito borci:
Svijany, Platan, Lobkowicz, Birell polotmavý, Birell světlý, Budweiser Budvar, Staropramen, Sprintér, Stella Artois, Fríí a Bertold.



SVIJANSKÝ VOZKA 
pivovar: Svijany
pěna: slabá a má podivnou chcankovitou chuť
barva: žádná oslňující pivní hněď, ale celkem ujde
chuť: první lok je vodový a poté lehce zhořkne
osvěžení: celkem osvěžující
Celkové hodnocení: chutná jako alko Svijany, jen je více vodové


PLATAN NEALKO
pivovar: Platan 
pěna: silná s hořkou chutí
barva: pěkně zlatavý mok
chuť: první lok vyvolal nadšení. Zpočátku sladká chuť přechází do hořka, ale zanechává hořkosladkou chuť.
osvěžení: osvěžující
Celkové hodnocení: je to náš favorit, prostě to chutná jako pívo!






LOBKOWICZ PREMIUM NEALKO
pivovar: Lobkowicz (ale vyrábí se v Protivíně, takže u Platana)
pěna: celkem slabá
barva: tmavě zlatá
chuť: první lok je vodový a poté chuť poměrně hořká
osvěžení: nepříliš osvěžující díky přílišné hořkosti




BIRELL POLOTMAVÝ 
pivovar: Pilsner Urquell
pěna: celkem silná, ale není jí moc. Zpočátku sladká poté hořkne.
barva: hodně rumu s trochou koly
chuť: první lok je sladký, chuť dál ještě sládne a v krku zlehka zhořkne
osvěžení: osvěžující pokud máte rádi polotmavé




 


BIRELL SVĚTLÝ 
pivovar: Pilsner Urquell
pěna: nadýchaná s nahořklou chutí
barva: pivní žluť
chuť: sladká chuť zůstává od prvníh loku
osvěžení: díky sladké chuti méně osvěžující




BUDWEISER BUDVAR
pivovar: Budějovický Budvar
pěna: velmi slabá s pachutí mýdla
barva: velmi světlá
chuť: první lok je vodový, poté lehce zhořkne, ale celkově je chuť velmi vodová.
osvěžení: nepříliš osvěžující

STAROPRAMEN 
pivovar: Staropramen
pěna: silná a hořká
barva: pěkně zlatavá
chuť: zpočátku vůbec není hořký, až po dalších locí lehce zhořkne
osvěžení: chybí pivní chuťa proto není příliš osvěžující




SPRINTÉR 
pivovar: Primátor
pěna: silná a velmi hořká
chuť: první lok je hořký a hořkost přetrvává, chutná jako levné pivo, což také je, ale stále jako pivo
osvěžení: pokud nevadí silná hořkost, tak je celkem osvěžující










STELLA ARTOIS 
pivovar: Staropramen
pěna: silná a sladká
chuť: sladká, sladká, sladká...kde je hořkost, co dělá pivo pivem
osvěžení: o osvěžení nemůže být řeč
Celkové hodnocení: nebylo možné ani dopít...

FRÍÍ

pivovar: Heineken v Krušovicích
pěna: celkem silná ale nepříliš chutná
chuť: velmi vodová, minimální stopa hořkosti
osvěžení: druhý lok byl již o něcochutnější a tak se dostavilo i určité osvěžení










BERTOLD 

pivovar: K Brewery Trade pro Ahold (ale je to jednoduše Protivín)
pěna: celkem silná a hořká
chuť: pro někoho hořká pro jiného sladká
osvěžení: celkem osvěžující a dobré pivo na to, že se jedná o "no name"



Jasným vítězem se stal Platan. Jen škoda, že ho asi nikde kromě hospod v Protivíně netočí, ale lahváč se splašit dá. Naopak naprostý propadák byla Stella Artois. Reklamy mají sice docela hezký, ale těch se člověk jaksi nenapije. Nejvíce konzumován byl polotmavý Birell, což však neovlivnilo naše subjektivní hodnocení.


Nebyla nominována všechna nealka na trhu, ale období jejich pravidelného požívání se nachýlilo ke konci. Tak snad zase někdy příště...

A pokud vám to nestačilo nebo jste nenašli svého koně, tak tady je toho více.

Jaro

Medvědí česnek

A už je tu sezóna medvědího česneku. Je to další trendy věc, která se znovu objevuje v kuchyni. Podobně jako dýně na podzim, teď na jaře se to hemží články a recepisy na to, jak využít medvědí česnek. Pokud jste o něm nikdy neslyšeli, nejste jediní. Poprvé jsem název medvědí česnek začala registrovat loni. Letos jsem se rozhodla prozkoumat ho blíže a zkusit z něj i kuchtit.

Medvědí česnek je rostlina z čeledi česnekovitých.Roste v lužních a listnatých lesích, kolem potoků, zkrátka všude tam, kde je vlhko. No a všude právě moc ne. V Praze údajně v Šárce a kolem Hladové zdi (to je ten kousek zdi na Újezdě vedoucí nahoru na Petřín). Kdo by to v Praze trhal, pochcané od psů.

Sbírají se listy, nať i cibule a používají se v lidovém léčitelství při nachlazení, pro snížení krevního tlaku a nebo v kuchyni.

A proč vlastně medvědí?

Latinsky je medvědí česnek allium ursinum. Allium je česnek a ursus medvěd. Anglicky se nazývá ramsons nebo také divoký česnek či medvědí pórek. Medvědům totiž chutnají cibule, které vyhrabávají ze země a nejen jim ale také divokým prasatům. No prostě gurmáni.

V pátek jsem na Jiřáku nakoupila dvě hrsti listů medvědího česneku a začala hloubat co s nimi. Nakonec část skončila v útrobách pečeného sivena. Také jsem udělala polévku a místo špenátu přidala k bramborovým nokům a nakonec ještě pesto z medvědího česneku a rukoly. Je to celkem parádní věc, chutná to jako česnek, akorát že se s tím nemusíte loupat a mačkat. Ale musím říct, že v letošním roce mám medvědího česneku dost!

V oblacích

Stála tam, už když jsem chodila do školy, jakpak by ne, když se začala stavět už v roce 1983. Ještě dlouho potom, co jsem dala sbohem celé řadě vzdělávacích institucí, vypadala stejně jako tentkát, když mi bylo deset let. A stojí tam i dnes, jen za poslední dva roky se změnila.

Původně to mělo být sídlo Československého rozhlasu. A na co by asi tak Československý rozhlas potřeboval tak velké sídlo? Na nic samozřejmě a tak budovu koupil developer, po 25 letech ji dobudoval, pojmenoval a nabídl firmám k pronájmu.

City Tower měří 109 metrů, má 27 nadzemních podlaží a 3 podzemní. Je to nejvyšší budova v České republice!

A já tam včera byla až ve 25. patře. Na recepci podle toho do jaké firmy jdete, vám prozradí celkem zásadní informaci. Který blok z celkem 18 výtahů použít a do jakého patra vyjet. A vy pak už jenom před výtahy např. A, B, C, D namačkáte na displeji 25 a ten vám na oplátku prozradí, do kterého z výtahu nastoupit, abyste se dostali tam, kam chcete. Stejný systém mají i v Toweru alias sídle Deutche Post DHL v Bonnu, kde navíc, pokud chcete do nejvyšších pater, musíte přestupovat. Ale o tom třeba někdy jindy.

Výhled je do širokého kraje a přemýšlím, zda by se ho člověk někdy nabažil...

Limonádový masakr

O víkendu jsme si dávali točenou malinovu limonádu. Mám ji moc ráda a nevynechám přiležitost si ji dát. Podnik, kde ji točí, u mě získává gurmánské hvězdičky Jasně, že je to umělotina umělá, ale je to nostalgie dětství...

Jaké bylo mé překvapení, když dva lidé potvrdili, že z malinovky se dělá buchta. Cože? Nevěřícně jsem vytřeštila oči! Říká se jí limonádová buchta. Původně mě napadlo, že ji  ze srandy upeču, ale po pár vygooglovaných obrázcích a pročtení recepisu mě nadšení přešlo. Chuť ani ne, protože tu kombinace malinovka v těstě nevyvolala. Pominuli fakt, že z buchty na pekáči po upečení nakrájené na kostičky alias řezů mi vstávají chlupy na zástěře.

Už množství respektive poměr ingrediencí ve mně vyvolalo podezření - 400 g mouky, 300 g cukru, 10 lžic oleje, prášek do pečiva, 3 vejce a 300 ml limonády vlastně jedno jaké barvy žluté, růžové, oranžové, zelené nebo fialové.

Bezesporu adept na dezert do nejhoršího meníčka do pořadu Prostřeno.