Nechci slevu zadarmo

Když jsem hodná (a to jsem skoro furt), dostanu od Mikiho lízátko. Včera přivezla jedno z Tesca. Při pohledu na nálepku se slevou jsem nevěřila vlastním očím...

Knížky pro Mourka

Miluji knížky. Kromě čtení je i strašně ráda nakupuji. A nakupuji už i pro Mourka a střádám ve skříni.

Objevila jsem Evu Chupíkovou, která se věnuje digitální grafice a dětské ilustraci a vymýšlí úžasné interaktivní knížky pro děti.

Kromě dvou výše uvedených vytvořila První průvodce památkami pro děti, který obsahuje 20 průvodců po českých a moravských hradech a zámcích.

Už se nemůžu dočkat, až je všechny pořídím a budeme s Mourkem vyrážet na hrady a zámky. Tak jako já kdysi s babičkou.

 
Další knížka, která mě zaujala je od Evy Macekové 12 hodin s Oskarem.




Sešítek od Andrey Tachezy z cyklu Umění pro děti 1930, který přibližuje období kolem roku 1930 včetně umění, módy, už pro Mourka mám.

U zrzavýho paviána

Byli jsme na rodinné návštěvě a spojili ji s nedělním obědem v hospodě U zrzavého paviána skrývající se v malé vesničce Halouny.

Je to vesnická hospoda jak má být. Kromě výborného jídla, milé a rychlé obsluhy je také extrémně kids friendly. Děti mají venku pískoviště a dřevěné prolézačky. V sále potom vyhrazené podium, kde je stolek, židličky, spousta knížek, pastelky, lego a hračky. Jo a taky malá motorka a nikdo moc neřeší, když se na ní dítě prohání i mimo dětský koutek.

Velký sál je vyzdobený nástěnnnými malbami, které by se mohly zdát kýčovité, ale celý prostor zútulňují. Dřevěné stoly, židle a lavice. Vše má příjemnou patinu. Člověk se zde cítí jako na návštěvě. A proč taky ne. Majitelé jsou pár ve středním věku. On točí pivo, ona obsluhuje na place a vaří údajně maminka a to parádně. Nemají stálý jídelní lístek. Dnes bylo na výběr: gulášová polévka nebo husí vývar s domácími nudlemi, karbanátek s bramborem, opečené jelítko s bramborem a zelím, jelení kýta se smetanovou omáčkou, brusinkami a houskovým knedlíkem, vykoštěné jehněčí kolínko s bramborovým knedlíkem a špenátem, vepřová panenka s volským vokem a ještě pár dobrot. 

Ochutnali jsme gulášovku. Byla výborná, lehce pikantní a ten párek nebo buřtík, co v ní byl, chutnal jako maso. Já si dala svíčkovou jelení kýtu a Kocour vykoštěné jehněčí kolínko. Pošmákli jsme si všichni tři i Mourek. Dokonce i já na jehněčím kolínku, protože světe div se nechutnalo jako ovce.

Neodolali jsme ani dezertům a dali si palačinku s marmeládou a šlehačkou a kávičku. Kromě standardního turka, vaří i presso či capuccino. Celkem jsme zaplatili méně než 500 Kč.

Při odchodu jsem si na tabuli venku všimla, že kromě standarních pochutin k pivu jako nakládaný hermelín, utopenci mají i matesy a dokonce i červené. To se často nestává. Už se těším na další návštěvu! 

New Yorker recycling

Když jsem poznala Kocoura četl časopis New Yorker, který mu posílala maminka. New Yorker čte stále, jen už má předplatné. 

Odmítá vyhazovat stará čísla a tak se s námi stěhuje krabice, ve které se vrší stará čísla. Rozhodla jsem se je trochu zrecyklovat a použít na výzdobu našeho doupěte. 

Titulní stránky s tématikou NYC v obýváku

Titulní stránky s rádoby dětskou tématikou u Mourka

Louis Vuitton kampaň v předsíni
zleva Pelé, Zidane, Maradona; Madonna; Annie Leibovitz a  Mikhail Baryshnikov; Angelina Jolie; Muhammad Ali

Kodaň

Vyrazili jsme s Kocourem na první výlet bez Mourka. A proč do Kodaně? V Evropě už jsme skoro všude, kam se létá z Prahy, byli a 2 zpáteční letenky do Kodaně jsme pořídili z Czech Airlines za 5000 Kč. Původně jsem chtěla připravit detailní plán výletu, ale nakonec z toho sešlo a užívali jsme si jen tak chodit po městě, dát si někde dobré jídlo a pivo a občas zajít do nějakého obchodu.

Kodaň je drahá! Ceny jsou stejné jako u nás, ale vynásobte si to 3,4x a už jsou to pěkné pálky. Takže strategie byla, že si v rámci finančních možností výlet užijeme. 

What to see

Pro tentokrát jsme trochu vynechali sightseeing a jen se procházeli. Nicméně viděli jsme asi vše must see in Copenhagen kromě Malé mořské víly a restaurace Noma. Následující není vyčerpávající soupis jen pár zajímavostí.

V roce 1971 byla oblast ve čtvrti Christianshavn vyhlášena svobodným městem Christiania. Je to místní atrakce a tak jsme tam zašli. Nesmí se tam fotit! Přišlo mi směšné, proč bych nemohla vyfotit pár přestárlých pohublých hipíků, ale pak jsme narazili na pár stánků, kde byla fronta a zjistili, že se tu dá koupit hašiš a marihuana - vše pěkně vyskládáné na pultíku. Takže už chápu proč nějaká ta fotečka není vítaná. Každopádně jsem si Christianii přdstavovala větší. Trochu mi to přišlo jako nějaký hippie skanzen, lehce šmrcnutý Disneylandem.

Amalienborg je zimní sídlo královské rodiny. Sestává ze 4 paláců postavených do kruhu. Každý z paláců hlídá jeden nebo dva členové Královské gardy. Většina jich stála jako sochy bez mrknutí oka. Jen jeden pochodoval ledabyle skoro jako já a vypadal, že se na stráži dost nudí.

Pokud je lepší počasí tak doporučuji procházku parkem kolem Kastellet - bastionová pevnost. Kde kromě zmíněné pevnosti je i větrný mlýn nebo kostel. Pevnost patří pod dánské ministerstvo obrany a je stále aktivně využívána a je přístupná veřejnosti.

What to eat
Jít se najíst do Nomy jsme ani neplánovali. Našetřit by se na ní i dalo, ale upřímně mě to ani neláká. Přes tripadvisor jsme našli nějaké tipy, kde slušně pojíst a nepřijít na mizinu a nějaké podniky jsme objevili sami. A tady jsou.

Cafe Mandela
Náhodně jsme objevili a stálo to za to. Příjemné místo, kde bych byla ochotná strávit celé odpoledne. A ne jenom kvůli sympatickému číšníkovi. Dala jsem si dánskou specialitku obložený sandvič Stjerneskud alias The Shooting Star. Na opečeném žitném chlebu opečený filet platýze, uzený losos, černý kaviár, spousta krevet a herinek. Bylo to výborné!

Cafe Oscar
Kousek za královským palaácem jsme našli tenhle příjemný podnik. V čase oběda bylo dost narváno, ale stolek pro dva se našel. Znovu jsem si objednala Stjerneskud a k tomu ještě domácí hranolky. Znovu vynikající!

Riz Raz
Hledali jsme místo, kde si dáme něco k večeři a do cesty se nám připletl Riz Raz. Za 95 DKK máte přístup k vegetariánskému bufetu all you can eat. Za příplatek je možné si objednat i maso nebo burger. Zůstali jsme u bezmasé verze. Byla to paráda. Humus, tzatziki, špenátové lasagne, falafel, spousta zeleniny a salátů jako Ceasar nebo Coleslaw.

Restaurant Kronborg
První večer bylo beznadějně plno a tak jsme si udělali rezervaci na sobotu. S blížícím se časem Vánoce nabízí restaurace vánoční menu. A tak jsme vyzkoušeli vánoční talíř. Obsluhující slečna nám přeložila dánskou nabídku a nabídla akvavit. Schnaps, co Dánové pijí k herinkům.
A na čem jsme si to pochutnali? Curry herink s vajíčky a cibulí, losos s jablko-celerovým krémem, pečený filet platýze s remuládou, dušená kachna s červeným zelím, pečené vepřové s červeným zelím a okurkou a dánský sýr s fíky. Vše za 225 DKK za osobu.

Where to stay

Nakonec jsme se rozhodli pro hotel Bella Sky, který se nachází v nově vznikající čtvrti Orestaden. Z centra je to asi 15 minut metrem. Bella Sky je 23. patrový mrakodrap, který je v široširé pláni naprosto nepřehlédnutelný.  I z 9. patra jsme měli krásný výhled a když se trochu projasnilo, měli jsme celou Kodaň jako na dlani. Je to velký konferenční hotel, takže anonymní a na někoho může působit neosobně.

Shopping

Pro mě je Kodaň kolébka evropského designu. A tak jsme nemohli vynechat obchodní dům Illums Bolighus, který s přehledem nahradí jakoukoli návštěvu muzea designu. Místo, kde nám náš milovaný byt přišel trochu fádní a kde jsme litovali, že nemáme víc peněz. Pár židlí Arne Jacobsena by se nám v kuchyni líbilo. Nicméně vyřádili jsme se alespoň v dětském oddělení a nakoupili Mourkovi pár věcí dánské značky Sebra.

Objevili jsme výborný obchod Tiger. Nejdřív se to tvářilo jako vše za 39, ale našli jsme tam poklady. Nejen na Vánoce, ale i malé dárky a hlavně spoustu věcí na výtvarku a podobné blbůstky, do kterých se budu vrhat s Mourkem. A navíc ceny příznivé vše za 10, 20, max. 50 DKK. 

Jeden z obchodů H&M má i sekci Home, ale nic co by se nám hodilo jsme neobjevili.

A žádné fotky nepříkládám, protože mi v sobotu v Kodani umřel telefon. A není možné z něj data získat zpět. V servisu mi řekli, že mám zoxidovanou desku....

Milý Ježíšku

Milý Ježíšku,
protože jsem byla celý rok nejhodnější, vzorně jsem se starala o Mourka a Kocoura, udržovala teplo rodinného krbu, poslouchala maminku a tatínka, nemluvila jako dlaždič, pila jen s Mírou, tak si myslím, že bych si pod stromeček zasloužila nějaký ten dárek.

A protože občas býváš bezradný, tak Ti to letos trochu usnadním.

• forma na minimuffiny, prodává třeba www.kulina.cz

• kuchařka Kouzlo kuchyně Čech a Moravy 

• plakát Stig Lindberg - We belong together, který se dá pořídít na www.etsy.com

• soubor 3 plakátů s židlemi od Arne Jacobsena (Set of three, Mid century Chair Prints, Jacobsen) také z www.etsy.com

Pokud mě ještě něco napadne, tak Ti určitě dám vědět.

Listopad

Konečně zase slunečný den!

Zmizelý Žižkov I

Vyrazili jsme do muzea hlavního města Prahy na výstavu Vinohrady a Žižkov – nová města za východní pražskou hradbou. Nebylo snadné si prohlédnout všechny vystavené fotografie s lítajícím Mourkem po expozici, takže jsme si koupili i knihu a doma v klidu si fotky prohlížíme a debatujeme, kde jsou a jak dnes vypadají jednotlivá místa.

Některé domy a ulice se architektonicky moc nezměnily, jiné naopak už dávno neexistují a některé domy či celé části ulic byly zbourány teprve před 25 lety.

A tak jsme se rozhodli, že po tom, jak vypadá Žižkov dnes trochu více zapátráme a pokusíme se zdokumentovat současný stav a udělat takové malé srovnání. Asi to půjde celkem pomalu, protože počasí pěkným fotkám moc nepřeje. Ale přece jenom, dnes bylo celkem slunečno a tak jsme vyrazili.

Tady je malá ochutnávka.

• Jeseniova ulice s kostelem sv. Anny

Jeseniova ulice patří mezi nejstarší ulice Žižkova. Název je původní od roku 1875 podle Jana Jesenia, který v roce 1600 provedl v Praze první veřejnou pitvu v českých zemích. Je to jedna z nejdelších ulic a měří cca 2300 metrů.

Kostel sv. Anny je římsko-katolický kostel postavený v roce 1911 ve stylu secese.

rok 1970

rok 2012

• Českobratrská ulice

Název ulice je původní.

kolem roku 1975

rok 2012

• Sladkovského náměstí - pohled do Vlkovy ulice

Náměstí nese název od svého vzniku od roku 1890 po českém politkovi a novináři Karlu Sladkovském.

rok 1970

rok 2012

• pohled na Sladkovského náměstí z Čajkovského ulice přes Bořivojovu ulici

Ulice Čajkovského nese tento název od roku 1952. Před tím se jmenovala Tomkova. Bořivojova ulice se jmenuje od svého vzniku v orce 1875.

rok 1970

rok 2012

Cesta pod Vítkovem

Přeminulý víkend jsme se s Kocourem a Mourkem vydali prozkoumávat cestu, kterou jsme objevili pod Vítkovem už o Velikonocích. Během té doby jsme zjistili, že se jedná o bývalou železniční trať fungující do září 2008, kterou Správa železniční dopravní cesty a město Praha přebudovaly na cyklistickou stezku.

Bývalý železniční most nad Husitskou ulicí

Cesta začíná u křižovatky U Bulhara, kousek od ulic Seifertova a Příběnická, pokračuje přes zrušený železniční most nad Husitskou ulicí a prochází 300metrovým tunelem pod Vítkovem. Trasa končí u nadjezdu Pod plynovodem, Na Krejcárku.

geometrická secese a kubismus

Během cesty jsme se kochali činžovním domem od Bohuslava Homoláče s prvky geometrické secese a kubismu.

Místa pro natáčení ponurých až hororových scén jako dělaná - odvrácenou tvář činžáků v Řehořově ulici. 

Na Žižkově nemohou chybět pavlače.

 Schody na Vítkov.

Stairway to heaven

 Marně jsme přemýšleli k čemu sloužila černá hranatá přístavba (na obrázku vlevo na zdi)???

A to nejlepší nakonec.

A tenhle tunel vede do budoucnosti nebo minulosti, jak je libo.

Dýně na sněhu

Již podruhé jsem se dobrovolně zúčastnila dlabání dýní. Celkem rozumně jsem usoudila, že ani letos se nebudu pouštět do uměleckých děl, takže žádný Hradčany. Od kamarádky jsem dostala dobrý tip použít vykrajovátko na ohryzky z jablek. Dělají se s ním krásné dírky. 

Moc mě nebaví vykrajovat typické halloweenské obličeje a tak jsem dělala jen jednoduché dekory - kolečka, trojúhelníčky nebo podélné pruhy. I když jeden halloweenský ksicht jsem udělala, aby se neřeklo. Večer jsme šli dýně zapálit. A díky čerstvé sněhové nadílce to bylo to jako o Vánocích.

Podzim na Žižkově

Včera jsme měly nějaké pochůzky kolem Florence. Bylo nádherně a tak mi to nedalo jít zpátky domů pěšky a cestou se kochat krásnými výhledy a zákoutími. Škoda jen, že takových krásných podzimních dnů už letos moc nebude...

Prvního pluku 

žižkovská pavlač

v dáli Hradčany

kostel v Karlíně 

obloha na Vítkově

Už jsou tu zase dýně

Letos jsme se rozhodli vypěstovat si pár dýní. 

A myslím, že se povedlo...

Nějak se nám ty potvůrky rozrostly.

Máslové si na záhonku ještě chvilku pobudou.

Hokkaido už bylo na čase sklidit.

A teď začne to pravé šílenství, co všechno z dýní uvařit. Dýňová polévka se nepočítá, to je samozřejmost. Miki slibuje dýňovou bábovku. Mě napadly košíčky s dýní a gorgonzolou. Když bude nejhůř můžeme dýni zavařit jako ananas. 

To bude to správné retro....

Mood

Letošní podzim je na návštěvy restaurací bohatý. Jen tak dál! Nedávno jsem se dočetla, že na Koněvce si americký chef otevřel restauraci Mood a specializuje se na burgery, doslova nabízí nejlepší burgery v Praze. Což není skoro možné, protože nejlepší burgery grilujeme doma od té doby, co jsme si pořídili Catlera... Podle webových stránek to vypadalo lákavě a tak jsme to zařadili na pomyslný seznam míst, která chceme navštívít. A zakrátko jsme tam vyrazili na oběd. 

Interirér je moderní, čistý, elegantní. Restaurace má několik částí, takže si můžete užít posezení s výhledem na ulici nebo naopak klidnější posezení v zadní části nebo dokonce terasu. Všimnětě si lustrů v zadní části - ty nemají chybu.

K pití jsme zvolili domácí ledový čaj (60 Kč), který barman namíchal těsně před podáváním. A k jídlu jsme se nechali zlákat polední nabídkou. Dýňová polévka (55 Kč) byla vynikající a vepřové medailonky s polentou (155 Kč) také. Jídlo bylo servírováno velmi moderně a s takovou tou obdivuhodnou lehkostí. 

Určitě sem brzy vyrazíme znovu, abychom ochutnali i stálou nabídku. Vždycky koukám na dezerty a Mood mě překvapil hned dvěma - chlebový pudink a koláč se zelenými jablky, papričky jalapenos a čedarem podávaný s vanilkovou zmrzlinou. To si prostě nemůžu nechat ujít.

A jako bonus u vedlejšího stolu s největší pravděpodobností seděl sám majitel....

Podzimní sonáta

V Polích

V Malých Číčovicích se skýrvá restaurační klenot. Na svých webových stránkách se V Polích prezentuje jako venkovská restaurace, která se za to nestydí. A vskutku stud je to poslední, co by mne v souvislosti s touto restaurací napadlo. 

Den sv. Václava jsme chtěli oslavit rodinným obědem a volba byla jasná. Zavčas jsme si rezervovali stůl na pozdní oběd. Restauraci jsme již navštívili minulý rok, takže nezbývalo než se strašně těšit a vědět, že nebudeme zklamáni.

Jasně, že do restaurace se chodí kvůli jídlu, ale V Polích mají také nádherný venkovský interiér. Znovu jsem byla naprosto unešená. Neříkám, že každému se to musí líbit, ale je to krásně vyladěné do posledních detailů. I na toaletě je co obdivovat. No prostě kdybych měla mít jednou chalupu, zařídím si ji v podobném stylu.

Restaurace má dvě místnosti - kuřáckou s krbem, kde hoří oheň a nekuřáckou, kde je stůl pro větší společnost a dveře na zahradu. V každé z místností je na zdi černá tabule hustě popsaná nabízenými pokrmy pro daný den. Jídelní lístek v jiné formě chybí. Takže pokud neuvidíte na tabuli od stolu, prostě se postavíte spolu s dalšími hosty před a čtete a čtete a nakonec vyberete.

Jídelní lístek

Já jsem si objednala hustou kuřecí polévku (65Kč). Byl to poctivý kuřecí vývar s kořenovou zeleninou, do kterého byla navíc přidána kuřecí srdíčka. Kocour si objednal husí játra (180Kč). Na malém toustíku přinesli jatýrko velikosti Mourkovi dlaně, ale byla to naprostá lahoda. Jako hlavní jsem si dala kachni prso s bram. kaší, které bylo servírováno ještě s grepovou omáčkou. Kocour ochutnal kančí na tymiánu. Jako dezert jsme si dali teplý čoko dortík servírovaný s kopečkem meruňkové zmrzliny, která chutnala jako opravdové meruňky, no prostě ani stopa po nějakém umělém aditivu, a čokoládovou roládu s višněmi servírovanou s kopečkem vanilkové zmrzliny. 

K pití jsme si objednali džbán vody (60Kč) a džbán citrusové domácí limonády (95Kč). Celkem jsme zaplatili za velmi chutný oběd 1045Kč. 

Už se těším, až vyrazíme do Číčovic a bude teplé počasí, abychom si užili i venkovní stylové posezení. Kromě výborné restaurace mají i penzion s krásnými pokoji, dětský koutek se skluzavkou a pískovištěm. Je to krásné místo třeba na svatbu.

A myslím, že vím, kde chci mít narozeninový oběd s rodinou:-)

Nota Bene

Vyrazily jsme s kamarádkami na večeři a chtěly jsme vyzkoušet něco nového. Volba padla na poměrně nedávno otevřenou restauraci Nota Bene u Pavláku. V dostupných hodnoceních vychvalovaná. Navíc mají maso od The Real Meat Society, které jsme chtěly ochutnat. Jak uvádějí na internetových stránkách specialitou je, že nemají stálý jídelní lístek a vaří bezprostředně před servírováním. Takže není možné prozkoumat cenovou hladinu. A musím říct, že jídla nejsou žádná láce. 

V nabídce pro daný večer byl malý salát, polévka, baby kuře, filet mignon, tournedos z hovězí svíčkové, salát s lososem a tǔnákem a limetkový cheesecake. That's it! Navíc ve čtvrt na devět, kdy jsme si objednávaly, už dvě jídla v nabídce neměli. Restaurace zdá se vzhledem k obsazenosti všech stolů celkem populární, tak mě překvapuje, že pokud nabízím dost omezený počet jídel, polovina z nich v hlavní čas večeří dojde...

K pití jsem si pro začátek objednala Únětickou desítku. Restaurace se specializuje na nabídku lokálních pivovarů. Únětice byly ok. Kohoutkovou nenabízejí. K večeři jsem si chtěly objednat Rulandské Modré vinařství Holík, ale také neměli. Nakonec jsem skončily u Cabernet Sauvignon také z domácí produkce. 

Jak jsem již psala restaurace byla plná. Obsluhoval jeden číšník a druhý byl za barem. Ale musím říct, že celkem zvládal. I když v restauraci, kde se specializují na řekněme nestálost a aktuální nabídku, bych očekávala od obsluhy více informací. Na jídlo jsem čekaly více než 45 minut bez předchozího upozornění!!! Můj tournedos z hovězí svíčkové, s kapustou se slaninou a bram. kaší byl výborný. Už dlouho jsem neměla tolik dobrého masa. I ostatní si pochvalovaly filet mignon či salát. Jen jsme se shodly, že by nám chutnalo ještě víc, kdyby jídlo přinesli alespoň o půl hodiny dříve. 

Nakonec se 385 Kč za tournedos s přílohou ukázalo jako dobrá investice. A i přes dlouhé čekání a ne přiliš útulném interiéru na véču ve dvou dám tomuhle podniku někdy ještě jednu šanci.

Pasta Krusta

Ráda hledám nově otevřené stravovací podniky. Občas je těžké si na ně pak vzpomenout, když v dané lokalitě přepadně člověka hlad, ale občas se mozek rozběhne tím správným směrem. Nedávno jsem četla o nově otevřeném bistru Pasta Krusta ve Vodičkově ulici. Nějaký Ital si otevřel malé bistro, kde zaručeně prodává pastu a saláty z čerstvých surovin. Koukla jsem na net a vzhledem k tomu, že ceny byly příznivé, vyzkoušela jsem během krátkého výsadku v centru.

Je to malé bistro, ideální spíš pro take away. V patře je pár stolečků. Podle instruktážní tabule si poskládáte menu, t.j. jaké těstoviny a k tomu vyberete omáčku. Porce stojí kolem 100 Kč. Nabízí se i saláty a dezerty. 

A chlapci za pultem Vám to před vašima očima pěkně ukuchtí. Servírují v papírových krabičkách. Každý den mají i aktuální nabídku.

Těstoviny byly výborné, jednoduché, jen s chutí čerstvých ingrediencí.