čtvrtek 22. března 2012

Jarní překvapení na Vítkově

První jarní den vylákal na Vítkov spoustu lidí a jejich dvojnohých či čtyřnohých miláčků. Pobíhali tu psi a sluneční paprsky vytáhly z kapes i pocket dogs (míněno čivavy, krysaříky a jiné kapesní verze psů).

Když tu náhle.

Prase na vycházce.

Hned jsem si vzpomněla, že i George Clooney měl jako domácího miláčka prase, ale to už alespoň podle informací bulváru pošlo. Třeba byla v Holywoodu zabíjačka.

Každopádně tohle GC nebyl.



středa 14. března 2012

Napoli


Kamarádi vyrážejí do Neapole a požádali mě o radu, co v Neapoli nevynechat. Tématicky tedy navážu na předchozí článek. V Neapoli jsem byla celkem dvakrát. A určitě se tam jednou vrátím s Kocourem a Mourkem. Kromě památek hlavně kvůli jídlu...


What to see
Piazza del Plebiscito  je největší neapolské náměstí pojmenované podle lidového hlasování, které se zde uskutečnilo ve 2. polovině 19. století a Neapol se tak připojila k Italskému království. Nachází se zde Královský palác (Palazzo Reale) a kostel San Francesco di Paola připomínající římský Pantheon.

kostel San Francesco di Paola 
 
Castel Sant'Elmo (hrad Sv. Eliáše) je pevnost ze 14. století tyčící se vysoko nad Neapolí na vrchu Vomero. Z pevnosti je nádherný výhled na celé město a neapolský záliv.

 
Na jihu se říká, že je čas relativní a v pevnosti Sant'Elmo to platí dvojnásobně.


Pompeje. Podle mne je to jedna z nejúžasnějších památek na světě. Vesuv mi připadal tak daleko  a bylo těžké uvěřit, že když došlo v roce 79 k erupci, která trvala 3 dny, zasypal popel Pompeje až do výšky 6 metrů. Pompeje byly znovu objeveny až v roce 1748. Město je úžasně zachovalé včetně domů a jednotlivých mozaik.Při objevování Pompejí byly nalezeny i dutiny s lidskými ostatky, které se naplnily sádrou a získala se tak věrná podoba zasypaných obyvatel. Trochu z toho mrazí, ale na druhou stranu je fantastické dívat se na někoho, kdo žil před 20 stoletímí.

Je dobré vzít si s sebou do Pompejí hodně vody, sluneční krém a čepici na hlavu. I v květnu to pálilo o stošest a vzhledem k absenci stromů bylo těžké se ukrýt někde ve stínu. 


 












Kdo nenajde v Pompejích bordel, jakoby tam ani nebyl...
Vesuv je v Neapoli vidět stále. Je to sopka vysoká cca 1281 metrů. Stojí za to vyrazit až nahoru. K bráně se dá vyjet autem a odtud už jen pěšky. Není to nijak náročný výšlap.


 




Pokud zbývá čas určitě stojí za to vydat se na pobřeží a navštívit krásná města jako Amalfi a Sorrento.


Amalfi  se nachází cca 35 km jihovýchodně od Neapole. Ve 20. a 30. letech minulého století to bylo oblíbené místo pro rekraeci anglické vyšší třídy a aristokracie. Tam se odehrává film Vějíř lady Windermerové (A Good Woman) podle hry Oscara Wilda  Lady Windermere's Fan. 


Je to dost turisticky oblíbené místo, takže nečekejte moc velkou romantiku...


Capri je ostrov vzdálený od Neapole lodí cca 60 minut. Hlavní turistickou atrakcí je Grotta Azzurra, která byla v době mé návštěvy uzavřena kvůli velkým vlnám. Nicméně procházka po stejnojmenném městečku, do kterého se dá buď dojít pěšky a nebo vyjet lanovkou stojí určitě za to. 



Díky tomu, že jsme se nenápadně přidaly ke skupince Američanů, kteří si najali průvodce, už vím, kde na Capri má vilu Salvatore Ferragamo.


What to eat
Pizza Margherita
Za normálních okolností touhle simple pizzou lehce pohrdám. Ale v Neapoli jsem se nechala přemluvit, protože právě Neapol je kolébkou této pizzy. A dobře jsem udělala. Kombinace čerstvých rajčat, mozzarelly a bazalky neměla chybu! Dostala jméno podle italské královny Margehrity, která v roce 1889 navštívila Neapol a naservírovali ji pizzu v italských barvách.  

Pasta Gragnano
Takhle se v minulosti pasta sušila
Navštívily jsme továrnu na výrobu těstovin ve městě Gragnano a kromě exkurze v provozu a krátké přednášky o historii výroby jsme se bohatě vybavily v tovární prodejně. Ty těstoviny už dávno nemám, ale není důvod truchlit. Gragnano lze sehnat i v Praze ve Wine Food Market.


Pizzeria Gorizia Dvakrát jsme navštívili tuhle pizzerii, do které nás zavedl rodilý Ital. Jídlo bylo výborné a já ji považuji za jednu z nejlepších restaurací, kde jsem byla.

Friggitoria Vomero  malý krámek naproti zastávce lanovky na Piazza Fuga. Friggitore znamená italsky prodavač opékaných rybiček, ale ty v prodejně nenajdete. Za to nabízejí smažené lilky, brambory, koblížky nebo rýžové kuličky. Je to rodinný podnik, který tam existuje již několik desítek let.



Pomodoro di San Marzano
Tahle odrůda rajčat se pěstuje ve vulkanické půdě ve stínu Vesuvu. Na konci 18. století darovalo království Peru semínka království Neapolskému. A jsou to jediná rajčata, která je možné použít na pravou neapolskou pizzu (vera pizza napoletana).

Mozzarella di bufala je mozzarella vyráběná z mléka domestikovaných vodních buvolů.




neděle 11. března 2012

SF

Možná, je to tím, že jsme se v neděli dívali na film Milk, možná mi to připomněla ta zima*. 

Jaké byste asi tak čekali počasí v půlce srpna v SF? Vedro, horko, slunce? Ano, já taky. Ale ouha. Grafík ukazující průměrné teploty během roku v průvodci, který jsem zakoupila, tam nebyl náhodou.
Jak řekl Mark Twain: "The coldest winter I ever spent was a summer in San Francisco." (Nejstudenější zimu, kterou jsem zažil, bylo léto v SF.) A já naprosto souhlasím. teploty se málokdy vyšplhaly nad 15°C. O slunci jsme si mohli nechat zdát a většinu času bylo město zahaleno v mlze. 

What to see
Na úvod podotýkám, že SF je celkem dost kopcovité. Takže jen tak rázovat městem se může zvrhnout v pěkný výšlap.

Golden Gate Bridge jsme neviděli. Jak to, říkáte si. Ano, neviděli, i když jsme přes samotný most několikrát jeli. Obrázky napoví...



Lombard Street
Samotná Lombard Street je dost dlouhá ale to, proč je tak zajímavá najdete v blízkosti Russian Hill. Na mapě vypadá jako vymačkaná zubní pasta. Osm serpentin ji vyneslo titul nejklikatější silnice na světě. A v tomhle úseku je to překvapivě jednosměrka.



Cable Car 
Svezení se je jedna z top věcí, kterou byste v SF měli podniknout. Kdo by se ale do té narvané tramvaje chtěl dobrovolně rvát, že jo? A upřímně, co když to ty řetězy na nejprudších úsecích prostě neudrží...


Alcatraz
Všichni dozajista viděli film The Rock (Skála), kde se Sean Connery s Nicholasem Cagem v závěsu neohroženě vrací do Alcatrazu, takže netřeba představovat. Alcatraz jsem chtěla určitě v SF vidět. Ale ouha! Bylo vyprodáno. Nejbližší možný termín mi nabídli na dobu, když už jsem zase poctivě zařezávala v továrně v Praze. No nic, jen další důvod proč se do SF vrátit.


Kdykoli jsem Alcatraz zahlédla řešila jsem, jak je možné že se z něj nedalo uprchnout.

The Castro je jedna ze čtvrtí, kde se odehrává film Milk. Harvey Milk byl první politik zvolený do politické funkce v Kalifornii, který otevřeně přiznal, že je gay.


Při procházkách SF je dobré dívat se kolem sebe a občas člověk objeví celkem zajímavé budovy.


Ten saxofonista je určitě Woody Allen.


Nevadilo by mi v takovém domě bydlet.


Tradiční venkovní žebříky...


What to eat
Je toho tolik, co byste měli v SF ochutnat. Každopádně mořské plody, mořské plody a pak taky mořské plody. Ve všech možných podobách. Humr, Clam Chowder nebo jen tak zobat čerstvé krabí masíčko... Clam Chowder servírují často v kváskovém chlebu (sourdough bread). Kdekoli na Fisherman's Wharf.

Milovníci čokolády musí ochutnat Ghirardelli. A až budete u té továrny, kde je i malý obchod a kavárna s cukrárnou, rozhlédnětě se kolem a najděte Kara´s Cupcakes. Jsou to ty nejúžasnější cupcaky na světě. A pokud je jednou ochutnáte, už nikdy nebudete chtít jiné. Smůla! Kara má sice 6 obchůdků ale jen v SF a okolí. Mimochodem byly tak strašně dobré, že s námi letěli až domů.

A nesmíte vynechat Chinatown. Zkuste zaexperimentovat a navštivte i malé fast foody, kde mají menu na zdi jen čínsky a vy tak musíte vybírat očima ve vitríně a doufat, že to bude dobré.

Příznivcům přírodních a organických potravin doporučuji si zashopovat ve Whole Foods Market. V SF má celkem 5 poboček. Je to sice trochu dražší a tak stačí jen food window shopping aneb zevlovat jen tak mezi regály a divit se, co všechno se dá koupit.

Pokud dostanete chuť na zmrzku tak zkuste Humphry Slocombe. Já ji sice nevyzkoušela ale určitě je to jeden z důvodů, proč se do SF vrátit. Nečekejete však tradiční příchutě. Já bych si třeba dnes ráno dala Collaborative Evil Ale... Ale nabízí i něco pro optmisty s dobrou náladou Harvey Milk & Honey a celá řada dalších nemožných příchutí, kdy podle názvu není šance zjistit jak to bude chutnat. Koukněte na jejich web, stojí to za to.

Poslední noc jsme strávili v hotelu u letiště a objevili mexickou restauraci El Torito, kde nás kromě úžasné margarity dostalo Fresh Tableside Guacamole. Ke stolu nakráčel číšník rozložil si malý stolek a na něj vyskládal všechny ingredience, které mají v guacamole být. Jen pozorovat, jak rozmačkává krásně zelené avokádo byl zážitek a poté už jen podle našeho přání přidával jednotlivé ingredience. Škoda, že to ještě nenapadlo v mexické restauraci nikoho v Čechách.

Where to stay
Najít ubytování za rozumnou cenu nebylo úplně jednoduché, za předpokladu, že nechcete hodinu dojíždět do centra. Nakonec jsme našli příjemný hotel celkem blízko Union Square. Nenechte se odradit, že Hotel Mayflower byl otevřen již v roce 1929. Není to žádná moderna, ale naopak přináší milou atmosféru dob minulých. A ne, pokoje opravdu nejsou vybaveny klimatizací. Ale topení mají.

Where to see 
Pokud ještě nemáte koupenou letenku nebo se chcete jen tak pokochat, stačí si pustit film. SF je oblíbené místo děje řady dobrých filmů. Už jsem zmiňovala Milk a Skálu. Výbornej je Zodiac a ještě lepší klasika s Eastem Clintwoodem Dirty Harry. Je jich celkem dost, takže už jen seznam:
The Game (Hra)
Basic Instinct
Vertigo
Mrs. Doubtfire
The Maltese Falcon (Maltézský sokol)
Bullitt (Bullittův případ)
Escape from Alcatraz (Útěk z Alcatrazu)
a další...



*Tenhle článek jsem začala psát, když byla Praha v sevření krutých mrazů a nějak mi to trvalo až do jara.


čtvrtek 1. března 2012

Povzbuzující dávka Kofeinu

Ač si dlouhodobě užívám období decaf, včera jsem si užila Kofein. Celkem nedávno otevřená restaurace v Nitranské ulici u Jiřáku se zdá být v kurzu. Rezervace nutná. 
A na co se můžete těšit? Hlavní náplní jídelního lístku jsou tapas, ale nabízí se i pár hlavních jídel jako boršč, burger nebo jeho vegetariánský bratranec portobello burger. Ano, mají burger a já odolala. Tapas bylo příliš lákavé. 

Co to je tapas?
Kdo někdy zavítal na Iberský poloostrov, tak ví. Tapas jsou malé předkrmy, chuťovky studené či teplé. Jsou charakteristické pro španělskou kuchyni. Já paradoxně poprvé navštívila tapas restauraci v Berlíně a předloni jednu úžasnou v Barceloně. Takže můžu trochu srovnávat. 

Kofein nabízí studené i teplé tapas. Vzhledem k tomu, že jsme byly 4, nešlo jinak než objednat 4 studené a 5 teplých. Je to super místo na večeři s partou přátel, dá se totiž ochutnat víc tapas, teda pokud vám nevadí, že budete sharovat. 

Ochutnaly jsme nakládaný lilek s cuketou a koriandrem, jemnou domácí paštiku, marinovaného pstruha na plátkách z červené řepy, olivovou tapenádu, grilované žampiony s bazalkou, grilovanou zeleninu s limetkou, pečené tygří krevety, konfitovaný bůček s celerovým pyré a svíčkové kousky s vinnou omáčkou.

Nabídka nealko nápojů mě uchvátila. Žádná cola, fanta, sprite a šlus. V Kofeinu nabízejí kromě domácího icetýčka, také zázvorovou, citrusovou nebo fialkovou limonádu (tu musím příště ochutnat). A další zázrak v Praze, kde servírují vodu z kohoutku.

I přesto, že jsem se nacpala, zbylo místo i na dezert a kávu. Kávička byla servírovaná na stříbrném tácku se sklenkou vody a dobrou sušenkou (nic balenýho) plus koflíčkem našlehaného mléka a pohárkem s horkou vodou na dolití kávy. Mou sladkou tečkou bylo nugátové souflé s višněmi a nestěžuji si...

V recenzích, které jsem o Kofeinu četla, se objevovaly stížnosti na obsluhu. Měly jsme trochu obavy, protože nic nedokáže večer pokazit tak jako špatná obsluha (líná, neochotná, zapomnětlivá, drzá...) Ale obsluha byla perfektní - rychlá, milá a ještě se ptaly, zda nám chutnalo a to mám ráda.

Do Kofeinu se určitě vrátím a těším se na další várku tapas a možná, že i toho kofeinu.