Slovíčkaření II

Nějak mi to slovíčkaření nedá spát. 

Čeština i ruština jsou slovanské jazyky (čeština západo a ruština východo), takže nikoho nepřekvapí, že občas i bez ohledu na intenzitu výuky ruštiny v dávných temných dobách, nějakému tomu slovu rozumí. Ale ne vždycky má člověk vyhráno a občas se může i stát, že se dostane do úzkých, t.j. význam slova je úplný opak než v rodném jazyce. A tady jich je pár na ukázku. Ve větičce, nechť si je každý použije sám.

CZ                                 RU

vonět                              pachnuť                

smrdět                            vonjať

zabít                               ubyť 

zapomenout                    zabyť

kýchat                            čichať

čichat                             čujať 

hanba                             pozor

strašný                           užasnyj
ztvrdlý chléb                   čerstvyj chleb

Это позор!
Кто-то пахнет или  воняет? 
Я хочу, чтобы чихнуть...

Ne, neznamená to:

Pozor!

Kdo tu smrdí nebo voní?

Chci se ču(i)chnout...

Ale spíš něco takového:

Je to hanba!

Někdo tu voní nebo smrdí?

Chce se mi kýchnout...

Nebo:

Pozor, policie varuje!  což v ruštině znamená Hanba, policie krade!