Medvědí česnek

A už je tu sezóna medvědího česneku. Je to další trendy věc, která se znovu objevuje v kuchyni. Podobně jako dýně na podzim, teď na jaře se to hemží články a recepisy na to, jak využít medvědí česnek. Pokud jste o něm nikdy neslyšeli, nejste jediní. Poprvé jsem název medvědí česnek začala registrovat loni. Letos jsem se rozhodla prozkoumat ho blíže a zkusit z něj i kuchtit.

Medvědí česnek je rostlina z čeledi česnekovitých.Roste v lužních a listnatých lesích, kolem potoků, zkrátka všude tam, kde je vlhko. No a všude právě moc ne. V Praze údajně v Šárce a kolem Hladové zdi (to je ten kousek zdi na Újezdě vedoucí nahoru na Petřín). Kdo by to v Praze trhal, pochcané od psů.

Sbírají se listy, nať i cibule a používají se v lidovém léčitelství při nachlazení, pro snížení krevního tlaku a nebo v kuchyni.

A proč vlastně medvědí?

Latinsky je medvědí česnek allium ursinum. Allium je česnek a ursus medvěd. Anglicky se nazývá ramsons nebo také divoký česnek či medvědí pórek. Medvědům totiž chutnají cibule, které vyhrabávají ze země a nejen jim ale také divokým prasatům. No prostě gurmáni.

V pátek jsem na Jiřáku nakoupila dvě hrsti listů medvědího česneku a začala hloubat co s nimi. Nakonec část skončila v útrobách pečeného sivena. Také jsem udělala polévku a místo špenátu přidala k bramborovým nokům a nakonec ještě pesto z medvědího česneku a rukoly. Je to celkem parádní věc, chutná to jako česnek, akorát že se s tím nemusíte loupat a mačkat. Ale musím říct, že v letošním roce mám medvědího česneku dost!