Vila Tugendhat patří mezi mé nejoblíbenější stavby. Navštívila jsem ji kdysi dávno v minulém životě a byla to láska na první pohled. A tak jsem se nemohla dočkat až skončí rekonstrukce a my se s Kocourem vypravíme do Šalingradu obdivovat čistý funkcionalismus. Navíc díky rodinné návštěvě z Velkých Peřejí spojíme příjemné s užitečným a uděláme si family trip.
Lístky jsem koupila s několika měsíčním předstihem, vlastně hned jak se začaly prodávat. Samozřejmě na nejdelší možnou prohlídku - tedy 90 minut, což zahrnuje technické zázmí vily. Vzhledem k faktu, že se u této stavby objevují na tehdejší dobu ojedinělé technické postupy a detaily, považuji za must.
4. května nastal den D. Těšila jsem se jak malé dítě. Z Prahy jsme vyrazili s lehkým zpožděním, na kraji Šalingradu zhltli Mekáče - hlavně Mourek se napapal (jasně, že ne Mekáče). Ručičky na hodinkách (které už nějaký pátek nenosím), takže hodiny na palubní desce, popř. na mobilu ukazovali 13:40. Prohlídka začínala ve 14:00. Jako navigátor jsem se vůbec neosvědčila. Když už bylo 13:55 propadla jsem zoufalství a smířila se s faktem, že vilu uvidím někdy jindy. Nevím, jak to Kocour dokázal, ale ve 13:59 jsme stáli před vilou. Ještě super rychle přebalit Mourka a hurá na prohlídku.
Nenechte se zmást informací o nemožnosti parkování na webu v blízkosti vily. Místo na parkování najdete před vilou nebo v blízkém okolí. Pokud nepřijedete karosou nebo kolonou 10 aut. V Šalingradu nemají modré čáry, takže se parkuje jedna radost.
Prohlídka trvala slibovaných 90 minut. Znalost angličtiny průvodce byla OK. Jen to celé bylo trochu fádní a všechny poskytnuté informace se dají najít na webu. Škoda, lepší by bylo něco trochu zábavnějšího, interaktivnějšího, větší komunikace s lidmi. Mě by takový průvodcování bavilo:-)
Obyvatelé Vily Tugendaht
Greta a Fritz Tugendhatovi požádali Ludwiga Miese van der Rohe o projektování rodinného domu na pozemku v Brně Černých Polích, který Greta dostala od svého otce. V září 1928 přijel Miese van der Rohe do Brna, prohlédl si pozemek a zakázku přijal. Stavbu prováděla brněnská stavební firma Artura a Mořice Eislerových. Začali v létě 1929 a po 14 měsících byla stavba dokončena a manželé Tugendhatovy se nastěhovali v prosinci 1930. V domě však žili jen 8 let a v roce 1938 spolu s dcerou Hanou (Gretina dcera z prvního manželství) a syny Hubertem a Ernestem odjeli do Švýcarska a v lednu 1941 do Venezuely, kde se jim narodily dvě dcery Ruth a Marie-Daniela. V roce 1950 se rodina vrátila do Švýcarska, kde v roce 1958 zemřel Fritz Tugendhat. A tak se v listopadu 1967 do Brna vrátila jen Greta spolu s dcerou Marií-Danielou ale jen na krátkou návštěvu, v průběhu které měla šanci podívat se znovu do vily.
Údajně kvůli časové a finanční náročnosti nepožádali potomci manželů Tugendatových o restituci vily. Tudíž zůstává ve valstnictví města Brna. Od roku 2001 je vila Tugendhat zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Historie Vily Tugendhat
V květnu 1938 odjela z Československa Greta s dětmi a o něco později i její manžel, který připravoval ke stěhování osobní věci a některé kusy nábytku. Na počátku října 1939 zkonfiskovalo vilu Gestapo. V průběhu války se z vily ztratila zaoblená příčka z makassarského ebenu oddělující jídelní stůl od zbytku hlavní obývací části.
Na konci války ničení vily dokonal jezdecký oddíl maršála Malinovského, který ustájil koně v hlavní obývací části a kromě onyxové stěny a vestavěné knihovny podle svědků nezůstalo ve vile nic z původního vybavení.
5 let po válce sloužila vila jako soukromá tanenční škola a na konci roku 1950 se proměnila ve středisko pro děti s vadami páteře.
Na konci 70. let 20. století probíhali diskuse o rekonstrukci vily do původního stavu, ale s nastupující normalizací nemohla být o nějaké obnově vily řeč.
Na začátku 80. let přešla vily do majetku města Brna a proběhla čtyřletá rekonstrukce. Vila měla sloužit k reprezentci města a pro občasné ubytování hostů. Řada původních prvků byla však odstraněna a nahrazena dostupnými materiály.
Poslední a celkem zdařilou rekonstrukcí prošla vila v minulých dvou letech. I když ne úplně perfetkní. Například z důvodu vybouleného lina v hlavní obývací místnosti se vila na několik dní uzavře, aby byly provedeny opravy. Každopádně se během této rekonstrukce vrátila do vily původní makasarová zaoblená příčka, která se náhodně našla jako obložení menzy právnické fakulty v Brně. Během druhé světové války, zde totiž sídlilo Gestapo a stěnu si z vily přestěhovali do gestapáckého klubu.
Cena Vily Tugendhat
Původní stavbu financoval otec Grety Tugendhatové a celková cena stavby, vybavení a zahrady byla 5 000 000 Kčs. Za tuto cenu se údajně dalo postavit 30 běžných rodinných domů. Jen pořízení onyxové stěny vyšlo na 200 000 Kčs. Celkové náklady poslední rekonstrukce byly více než 173 000 000 Kč.
A co že je na Vile Tugendhat tak unikátní, úžasné a neopakovatelné?
Do vily se vstupuje z ulice a v tomto horním patře se nacházejí ložnice rodičů a dětí. Na tehdejší dobu velmi netypické umístit hlavní obývací prostor do nižšího patra, t.j. přízemí.
V suterénu se pak nachází technické zázemí vily. Včetně důmyslného mechanismu na stahování čelních okenních tabulí v hlavní obývací části, klimatizace, fotokomory nebo tzv. molová komora, kam se po zimě ukládaly kožichy.
Celá stavba je nesena železnými sloupy křížového profilu, které mají v obytném prostoru chromový kryt, ale procházejí celým domem.
V obývací části se nachází onyxová stěna pocházející z pohoří Atlas v Maroku. Stěna propouští sluneční paprsky a tak se během dne mění její barva.
Unikátní jsou také jednotlivé kusy především sedacího nábytku, které navrhl Ludwig Miese van der Rohe. Před mléčnou osvětlenou stěnou jsou židle Brno z trubkové oceli potažené bílým pergamenem. Stejné židle se nacházejí i kolem jídelního stolu. Lehátko s rubínově červeným potahem, ve kterém by se to četlo a nebo jen koukalo ven do zahrady. Červený taburet Barcelona, který je umístěn v jedné z ložnic v horním patře. A konečně před onyxovou stěnou tři křesla Tugendhat potažená stříbrošedou látkou a tři křesla a taburet Barcelona ve smaragdově zelené kůži a stejnojmenný sklěněný stolek.
Veškerý sedací nábytek vyrábí firma Knoll a je možné ho zakoupit v různých barevných variantách. Cena křesla Tugendhat je 3200 USD, křeslo Barcelona stojí 7500 USD, taburet 3500 USD a nejlevnější verze židle Brno přijde na necelé 2000 USD.
Pokud jste ve vile Tugendhat ještě nebyli nebo se chcete dozvědět víc, tak skoukněte dokument Rudolfa Chudoby Osud jménem Tugendhat. Kromě historie vily, jsou zde záběry z nedávné rekonstrukce a dokonce hovoří dvě dcery manželů Tugendhatových (ty dvě, co se narodily až poté, co rodina vilu opustila).
Prohlídka trvala slibovaných 90 minut. Znalost angličtiny průvodce byla OK. Jen to celé bylo trochu fádní a všechny poskytnuté informace se dají najít na webu. Škoda, lepší by bylo něco trochu zábavnějšího, interaktivnějšího, větší komunikace s lidmi. Mě by takový průvodcování bavilo:-)
Obyvatelé Vily Tugendaht
Greta a Fritz Tugendhatovi požádali Ludwiga Miese van der Rohe o projektování rodinného domu na pozemku v Brně Černých Polích, který Greta dostala od svého otce. V září 1928 přijel Miese van der Rohe do Brna, prohlédl si pozemek a zakázku přijal. Stavbu prováděla brněnská stavební firma Artura a Mořice Eislerových. Začali v létě 1929 a po 14 měsících byla stavba dokončena a manželé Tugendhatovy se nastěhovali v prosinci 1930. V domě však žili jen 8 let a v roce 1938 spolu s dcerou Hanou (Gretina dcera z prvního manželství) a syny Hubertem a Ernestem odjeli do Švýcarska a v lednu 1941 do Venezuely, kde se jim narodily dvě dcery Ruth a Marie-Daniela. V roce 1950 se rodina vrátila do Švýcarska, kde v roce 1958 zemřel Fritz Tugendhat. A tak se v listopadu 1967 do Brna vrátila jen Greta spolu s dcerou Marií-Danielou ale jen na krátkou návštěvu, v průběhu které měla šanci podívat se znovu do vily.
Údajně kvůli časové a finanční náročnosti nepožádali potomci manželů Tugendatových o restituci vily. Tudíž zůstává ve valstnictví města Brna. Od roku 2001 je vila Tugendhat zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Historie Vily Tugendhat
V květnu 1938 odjela z Československa Greta s dětmi a o něco později i její manžel, který připravoval ke stěhování osobní věci a některé kusy nábytku. Na počátku října 1939 zkonfiskovalo vilu Gestapo. V průběhu války se z vily ztratila zaoblená příčka z makassarského ebenu oddělující jídelní stůl od zbytku hlavní obývací části.
Na konci války ničení vily dokonal jezdecký oddíl maršála Malinovského, který ustájil koně v hlavní obývací části a kromě onyxové stěny a vestavěné knihovny podle svědků nezůstalo ve vile nic z původního vybavení.
5 let po válce sloužila vila jako soukromá tanenční škola a na konci roku 1950 se proměnila ve středisko pro děti s vadami páteře.
Na konci 70. let 20. století probíhali diskuse o rekonstrukci vily do původního stavu, ale s nastupující normalizací nemohla být o nějaké obnově vily řeč.
Na začátku 80. let přešla vily do majetku města Brna a proběhla čtyřletá rekonstrukce. Vila měla sloužit k reprezentci města a pro občasné ubytování hostů. Řada původních prvků byla však odstraněna a nahrazena dostupnými materiály.
Poslední a celkem zdařilou rekonstrukcí prošla vila v minulých dvou letech. I když ne úplně perfetkní. Například z důvodu vybouleného lina v hlavní obývací místnosti se vila na několik dní uzavře, aby byly provedeny opravy. Každopádně se během této rekonstrukce vrátila do vily původní makasarová zaoblená příčka, která se náhodně našla jako obložení menzy právnické fakulty v Brně. Během druhé světové války, zde totiž sídlilo Gestapo a stěnu si z vily přestěhovali do gestapáckého klubu.
Cena Vily Tugendhat
Původní stavbu financoval otec Grety Tugendhatové a celková cena stavby, vybavení a zahrady byla 5 000 000 Kčs. Za tuto cenu se údajně dalo postavit 30 běžných rodinných domů. Jen pořízení onyxové stěny vyšlo na 200 000 Kčs. Celkové náklady poslední rekonstrukce byly více než 173 000 000 Kč.
A co že je na Vile Tugendhat tak unikátní, úžasné a neopakovatelné?
Do vily se vstupuje z ulice a v tomto horním patře se nacházejí ložnice rodičů a dětí. Na tehdejší dobu velmi netypické umístit hlavní obývací prostor do nižšího patra, t.j. přízemí.
V suterénu se pak nachází technické zázemí vily. Včetně důmyslného mechanismu na stahování čelních okenních tabulí v hlavní obývací části, klimatizace, fotokomory nebo tzv. molová komora, kam se po zimě ukládaly kožichy.
V obývací části se nachází onyxová stěna pocházející z pohoří Atlas v Maroku. Stěna propouští sluneční paprsky a tak se během dne mění její barva.
Unikátní jsou také jednotlivé kusy především sedacího nábytku, které navrhl Ludwig Miese van der Rohe. Před mléčnou osvětlenou stěnou jsou židle Brno z trubkové oceli potažené bílým pergamenem. Stejné židle se nacházejí i kolem jídelního stolu. Lehátko s rubínově červeným potahem, ve kterém by se to četlo a nebo jen koukalo ven do zahrady. Červený taburet Barcelona, který je umístěn v jedné z ložnic v horním patře. A konečně před onyxovou stěnou tři křesla Tugendhat potažená stříbrošedou látkou a tři křesla a taburet Barcelona ve smaragdově zelené kůži a stejnojmenný sklěněný stolek.
Veškerý sedací nábytek vyrábí firma Knoll a je možné ho zakoupit v různých barevných variantách. Cena křesla Tugendhat je 3200 USD, křeslo Barcelona stojí 7500 USD, taburet 3500 USD a nejlevnější verze židle Brno přijde na necelé 2000 USD.
Pokud jste ve vile Tugendhat ještě nebyli nebo se chcete dozvědět víc, tak skoukněte dokument Rudolfa Chudoby Osud jménem Tugendhat. Kromě historie vily, jsou zde záběry z nedávné rekonstrukce a dokonce hovoří dvě dcery manželů Tugendhatových (ty dvě, co se narodily až poté, co rodina vilu opustila).
Žádné komentáře:
Okomentovat