Včera dávali v telce Hřebejkův film Kawasakiho růže. Podle ukázek to vypadalo slibně a tak jsem se těšila. Ale zklamání. Došla jsem k závěru, že na film se nedá dívat v telce, protože jen co se člověk zažere do děje, přijde reklama, která trvá sto let, takže se úplně přeruší koncentrace.
Rozjelo se to celkem slibně a úplně by mi stačil film o vztahu Lenky Vlasákové s jejím manželem. Už dlouho jsem na obrazovku nekoukala s otevřenou pusou jako u scény, kdy přivede domů svou milenku, aby si všichni tři vše vysvětlili a zůstali přáteli. Každopádně film je o tom, kdo koho udal v 70. letech a zda se k tomu má teď přiznat.
Nějak jsem ani jednomu z hlavních protagonistů nevěřila to, co říkají. Prostě jsem měla pocit, že všichni tak nějak lžou. Většinou sami sobě. Celkově to na mě působilo dost povrchně. Necítila jsem z toho, že by některá z postav trpěla nebo procházela vnitřním dilematem.
Myslím, že Hřebejkovi jdou lépe komedie. A tím nemyslím Pelíšky. Naprosto nejlepším filmem je pro mě U mě dobrý.
P.S. V českém remaku Harry Poterra by Lorda Voldemorta měl hrát primář Sova, protože ho na rozdíl od Ralpha nebudou muset složitě maskovat....
Žádné komentáře:
Okomentovat