SF

Možná, je to tím, že jsme se v neděli dívali na film Milk, možná mi to připomněla ta zima*. 

Jaké byste asi tak čekali počasí v půlce srpna v SF? Vedro, horko, slunce? Ano, já taky. Ale ouha. Grafík ukazující průměrné teploty během roku v průvodci, který jsem zakoupila, tam nebyl náhodou.

Jak řekl Mark Twain: "The coldest winter I ever spent was a summer in San Francisco." (Nejstudenější zimu, kterou jsem zažil, bylo léto v SF.) A já naprosto souhlasím. teploty se málokdy vyšplhaly nad 15°C. O slunci jsme si mohli nechat zdát a většinu času bylo město zahaleno v mlze. 

What to see
Na úvod podotýkám, že SF je celkem dost kopcovité. Takže jen tak rázovat městem se může zvrhnout v pěkný výšlap.

Golden Gate Bridge jsme neviděli. Jak to, říkáte si. Ano, neviděli, i když jsme přes samotný most několikrát jeli. Obrázky napoví...

Lombard Street
Samotná Lombard Street je dost dlouhá ale to, proč je tak zajímavá najdete v blízkosti Russian Hill. Na mapě vypadá jako vymačkaná zubní pasta. Osm serpentin ji vyneslo titul nejklikatější silnice na světě. A v tomhle úseku je to překvapivě jednosměrka.

Cable Car 
Svezení se je jedna z top věcí, kterou byste v SF měli podniknout. Kdo by se ale do té narvané tramvaje chtěl dobrovolně rvát, že jo? A upřímně, co když to ty řetězy na nejprudších úsecích prostě neudrží...

Alcatraz
Všichni dozajista viděli film The Rock (Skála), kde se Sean Connery s Nicholasem Cagem v závěsu neohroženě vrací do Alcatrazu, takže netřeba představovat. Alcatraz jsem chtěla určitě v SF vidět. Ale ouha! Bylo vyprodáno. Nejbližší možný termín mi nabídli na dobu, když už jsem zase poctivě zařezávala v továrně v Praze. No nic, jen další důvod proč se do SF vrátit.

Kdykoli jsem Alcatraz zahlédla řešila jsem, jak je možné že se z něj nedalo uprchnout.

The Castro je jedna ze čtvrtí, kde se odehrává film Milk. Harvey Milk byl první politik zvolený do politické funkce v Kalifornii, který otevřeně přiznal, že je gay.

Při procházkách SF je dobré dívat se kolem sebe a občas člověk objeví celkem zajímavé budovy.

Ten saxofonista je určitě Woody Allen.

Nevadilo by mi v takovém domě bydlet.

Tradiční venkovní žebříky...

What to eat

Je toho tolik, co byste měli v SF ochutnat. Každopádně mořské plody, mořské plody a pak taky mořské plody. Ve všech možných podobách. Humr, Clam Chowder nebo jen tak zobat čerstvé krabí masíčko... Clam Chowder servírují často v kváskovém chlebu (sourdough bread). Kdekoli na Fisherman's Wharf.

Milovníci čokolády musí ochutnat Ghirardelli. A až budete u té továrny, kde je i malý obchod a kavárna s cukrárnou, rozhlédnětě se kolem a najděte Kara´s Cupcakes. Jsou to ty nejúžasnější cupcaky na světě. A pokud je jednou ochutnáte, už nikdy nebudete chtít jiné. Smůla! Kara má sice 6 obchůdků ale jen v SF a okolí. Mimochodem byly tak strašně dobré, že s námi letěli až domů.

A nesmíte vynechat Chinatown. Zkuste zaexperimentovat a navštivte i malé fast foody, kde mají menu na zdi jen čínsky a vy tak musíte vybírat očima ve vitríně a doufat, že to bude dobré.

Příznivcům přírodních a organických potravin doporučuji si zashopovat ve Whole Foods Market. V SF má celkem 5 poboček. Je to sice trochu dražší a tak stačí jen food window shopping aneb zevlovat jen tak mezi regály a divit se, co všechno se dá koupit.

Pokud dostanete chuť na zmrzku tak zkuste Humphry Slocombe. Já ji sice nevyzkoušela ale určitě je to jeden z důvodů, proč se do SF vrátit. Nečekejete však tradiční příchutě. Já bych si třeba dnes ráno dala Collaborative Evil Ale... Ale nabízí i něco pro optmisty s dobrou náladou Harvey Milk & Honey a celá řada dalších nemožných příchutí, kdy podle názvu není šance zjistit jak to bude chutnat. Koukněte na jejich web, stojí to za to.

Poslední noc jsme strávili v hotelu u letiště a objevili mexickou restauraci El Torito, kde nás kromě úžasné margarity dostalo Fresh Tableside Guacamole. Ke stolu nakráčel číšník rozložil si malý stolek a na něj vyskládal všechny ingredience, které mají v guacamole být. Jen pozorovat, jak rozmačkává krásně zelené avokádo byl zážitek a poté už jen podle našeho přání přidával jednotlivé ingredience. Škoda, že to ještě nenapadlo v mexické restauraci nikoho v Čechách.

Where to stay

Najít ubytování za rozumnou cenu nebylo úplně jednoduché, za předpokladu, že nechcete hodinu dojíždět do centra. Nakonec jsme našli příjemný hotel celkem blízko Union Square. Nenechte se odradit, že Hotel Mayflower byl otevřen již v roce 1929. Není to žádná moderna, ale naopak přináší milou atmosféru dob minulých. A ne, pokoje opravdu nejsou vybaveny klimatizací. Ale topení mají.

Where to see 
Pokud ještě nemáte koupenou letenku nebo se chcete jen tak pokochat, stačí si pustit film. SF je oblíbené místo děje řady dobrých filmů. Už jsem zmiňovala Milk a Skálu. Výbornej je Zodiac a ještě lepší klasika s Eastem Clintwoodem Dirty Harry. Je jich celkem dost, takže už jen seznam:
The Game (Hra)
Basic Instinct
Vertigo
Mrs. Doubtfire
The Maltese Falcon (Maltézský sokol)
Bullitt (Bullittův případ)
Escape from Alcatraz (Útěk z Alcatrazu)
a další...



*Tenhle článek jsem začala psát, když byla Praha v sevření krutých mrazů a nějak mi to trvalo až do jara.

Povzbuzující dávka Kofeinu

Ač si dlouhodobě užívám období decaf, včera jsem si užila Kofein. Celkem nedávno otevřená restaurace v Nitranské ulici u Jiřáku se zdá být v kurzu. Rezervace nutná. 

A na co se můžete těšit? Hlavní náplní jídelního lístku jsou tapas, ale nabízí se i pár hlavních jídel jako boršč, burger nebo jeho vegetariánský bratranec portobello burger. Ano, mají burger a já odolala. Tapas bylo příliš lákavé. 

Co to je tapas?

Kdo někdy zavítal na Iberský poloostrov, tak ví. Tapas jsou malé předkrmy, chuťovky studené či teplé. Jsou charakteristické pro španělskou kuchyni. Já paradoxně poprvé navštívila tapas restauraci v Berlíně a předloni jednu úžasnou v Barceloně. Takže můžu trochu srovnávat. 

Kofein nabízí studené i teplé tapas. Vzhledem k tomu, že jsme byly 4, nešlo jinak než objednat 4 studené a 5 teplých. Je to super místo na večeři s partou přátel, dá se totiž ochutnat víc tapas, teda pokud vám nevadí, že budete sharovat. 

Ochutnaly jsme nakládaný lilek s cuketou a koriandrem, jemnou domácí paštiku, marinovaného pstruha na plátkách z červené řepy, olivovou tapenádu, grilované žampiony s bazalkou, grilovanou zeleninu s limetkou, pečené tygří krevety, konfitovaný bůček s celerovým pyré a svíčkové kousky s vinnou omáčkou.

Nabídka nealko nápojů mě uchvátila. Žádná cola, fanta, sprite a šlus. V Kofeinu nabízejí kromě domácího icetýčka, také zázvorovou, citrusovou nebo fialkovou limonádu (tu musím příště ochutnat). A další zázrak v Praze, kde servírují vodu z kohoutku.

I přesto, že jsem se nacpala, zbylo místo i na dezert a kávu. Kávička byla servírovaná na stříbrném tácku se sklenkou vody a dobrou sušenkou (nic balenýho) plus koflíčkem našlehaného mléka a pohárkem s horkou vodou na dolití kávy. Mou sladkou tečkou bylo nugátové souflé s višněmi a nestěžuji si...

V recenzích, které jsem o Kofeinu četla, se objevovaly stížnosti na obsluhu. Měly jsme trochu obavy, protože nic nedokáže večer pokazit tak jako špatná obsluha (líná, neochotná, zapomnětlivá, drzá...) Ale obsluha byla perfektní - rychlá, milá a ještě se ptaly, zda nám chutnalo a to mám ráda.

Do Kofeinu se určitě vrátím a těším se na další várku tapas a možná, že i toho kofeinu.

Trochu historie nikoho nezabije

V sobotu jsme vyrazili na sever. Když tu se před námi objevila posvátná hora. Kocour sice nechápal, jak poznám, že je to ta pravá, ale po názorném vysvětlení a porovnání tvarů okolních vyvýšenin usoudil, že ten tvar je dost specifický a nedá se zaměnit s jiným kopcem. 

A tak začalo lovení a pátrání, jak že to tenkrát s Praotcem Čechem bylo. Dějepis mám sice ráda, ale tahle oblast spadá spíš do literatury a bez mučení se přiznám, že Jiráska jsem nečetla. Takže jako jediný zdroj informací mi posloužily mým bratrem nade vše milované Obrázky z českých dějin a pověstí. 

Ale jak to tedy bylo? 

Na úvod nutno podotknout, že Praotec Čech je mýtická postava poprvé zmíněna v Kosmově kronice (12. století).   

Kdesi na východě žili, byli dva bratři Čech a Lech. V jejich zemi se strhly nepokoje a oni shromáždili svůj lid a vydali se jak jinak na západ. Cesta byla dlouhá a trnitá, když tu najednou spatřili horu. Vylezli na ni a Praotec Čech uzřel zemi mlékem a strdím* oplývající a rozhodl se zde usadit. Lech pokračoval v cestě dále podle legendy směr dnešní Polsko. Tak praví legenda. 

Hora Říp se pne do výše zhruba 456 metrů nad mořem (Zde se dostupné materiály o nějaký ten decimetr liší. Udává se 455,2 - 456 m.n.m.). Samotná hora je pozůstatek třetihorního vulkánu a je to čedič. Původně byla hora holá, až koncem 19. století byla osázena stromy. 

Samotný název Říp znamená Hora a je odvozen od keltského rib, což znamenalo žebro ve smyslu žebro země.

A nakonec bylo rozhodnuto, že ještě letos horu dobudeme.

*Ve staročeštině znamená strdí včelí plást naplněný medem. 

Slovíčkaření III

Do třetice všeho dobrého. Tentokrát postačí jen obrazový materiál.

Smrt je nedílnou součástí našeho života. V Singapuru si to ale uvědomíte každý den.

SMRT

přesouvá lidi, zlepšuje život 

Ale nečekejte nic morbidního jen dopravní podnik v Singapuru. Singaporian Mass Rapid Transit.

Slovíčkaření II

Nějak mi to slovíčkaření nedá spát. 

Čeština i ruština jsou slovanské jazyky (čeština západo a ruština východo), takže nikoho nepřekvapí, že občas i bez ohledu na intenzitu výuky ruštiny v dávných temných dobách, nějakému tomu slovu rozumí. Ale ne vždycky má člověk vyhráno a občas se může i stát, že se dostane do úzkých, t.j. význam slova je úplný opak než v rodném jazyce. A tady jich je pár na ukázku. Ve větičce, nechť si je každý použije sám.

CZ                                 RU

vonět                              pachnuť                

smrdět                            vonjať

zabít                               ubyť 

zapomenout                    zabyť

kýchat                            čichať

čichat                             čujať 

hanba                             pozor

strašný                           užasnyj
ztvrdlý chléb                   čerstvyj chleb

Это позор!
Кто-то пахнет или  воняет? 
Я хочу, чтобы чихнуть...

Ne, neznamená to:

Pozor!

Kdo tu smrdí nebo voní?

Chci se ču(i)chnout...

Ale spíš něco takového:

Je to hanba!

Někdo tu voní nebo smrdí?

Chce se mi kýchnout...

Nebo:

Pozor, policie varuje!  což v ruštině znamená Hanba, policie krade! 

Slovíčkaření I

Čeština je krásný jazyk, ale je celkem těžké se ji naučit a občas zjišťuji, že i rodilí mluvčí mají problém s některými slůvky. 

PERNAMENTKA - ach bože, jak strašně mě drásá, když tohle někdo vypustí z pusy. A nejen to, oni to lidi jsou schopní i napsat a veřejně i na Internet... Zjevně pod dojmem, že když trvale, stále a nepřetržitě tak jedině pernamentně. 

MANIKŮRA nebo PEDIKŮRA - budou z Vás totiž loupat kůži jako kůru ze stromu, tak proto ten kroužek. Jinak pokud dáváte přednost péči o ruce a nohy, tak jedině manikúra nebo pedikúra.

MNĚ nebo MĚ - z nesprávného používání mně a mě mi taky vstávají vlasy hrůzou na hlavě. A přitom na to existuje jednoduchá pomlůcka, kterou dokáže použít i ten, kdo umí počítat jen do čtyř. Mně jsou tři písmena a proto se používá ve 3. a 6. pádě a mě jsou písmena jen dvě a používá se tak ve 2. a 4. pádě. 

Na Pražačce stává auto s nápisem přes celé zadní okno: Řídí osoba mě blízká. Nejsem žádná citlivka, ale vidět tuhle hrubici každý den mě neskutečně štvalo. Dotyčný jedinec však příjemně překvapil a zjevně v rámci novoročních předsevzetí si lehce oprášil gramatiku a chybu opravil. Řídí osoba mně (3. pád komu čemu) blízká. Pokud by však nechtěl mluvit za své auto. Řídí mě (4. pád koho co) osoba blízká.      

BONBONIÉRA - v psané formě žádný problém. Ale je hnus pokud to někdo vyslovuje měkkce. Nevím, jak je to správně a je mi to fuk. Jde jen o ten ošklivý lepivý zvuk bonboniéry, kterou tak jako tak nemám moc v lásce, Tatiano.

KARBENÁTEK - brr, já mám radši karbanátky. Nicméně vysvětlením může být, že se jedná o krajovou specialitu, která má kořeny v Benátkách a jestli těch italských nebo nad Jizerou, je už na každém strávníkovi.

ZAPÍKACÍ - jako třeba forma. Nedávno jsem to slyšela z úst nejmenovaného asi celkem známého kuchaře. Je to jasné zapíkací je od slova píci a pokud normálně pečete v zapékací formě tak v té zapíkací, píčete až je to v pí... 

Ale existují i slova, která mám moc ráda a v naší rodině se za ty roky ustálila a zdomácněla.

ŠAMPÍČKO - jasně pije ho Hanka Zagorka se Štefíčkem a taky já a Miki. A není nic lepšího než červnová sobota v bazénku a šampíčko s jahodama a hodně šampíčka. Miki, už se těším!

FRŤAN - frťánek. No prostě jsou chvíle, kdy si Terr musí dát frťana. Jako třeba když vyrostly Mourkovi první dva zuby.

PARTOŠKA - tohle je nové slovo a když už jsme u těch alko nápojů, tak není lepší místo, kde je požívat než na partošce. A partoška se skloňuje podle vzoru Bartoška (Jirka).

STRÝČINEK - originální Kozí oslovení.

MONČOVAT - tohle slovo nás naučila babička a já ho používám celkem často a s rostoucím zvědavým Mourkem to bude stále častější. Upřímně je dost těžké vysvětlit nezasvěcenému, co to znamená. Nehraj si s tím nebo to rozbiješ...

Partička

Vloni začala TV Prima (tenkrát to nebylo Family jenom Prima) vysílat pořad s názvem Partička. Hlavními taháky měli být v nováckem Tele Tele a později Mr. GS ozkoušení Suchánek s Genzerem. Dalšími aktéry byli Ondra Sokol, který se stálým a pravidelným divačkám Rosengarten Ordinace vryl do srdce jako Mudr. Prokop Holý, a Igor Chmela, kterého jsem do té doby znala jako divadelního herce, i když česká imdb (čsfd) dokazuje, že se objevoval i v řadě filmů. 

Partička byla avizovaná jako improvizační show. Myslím, že tento způsob zábavy českému TV divákovi do té doby celkem neznámý. Partička byla úspěšná na slovenské Markíze (jasně, že se slovenskými herci), tak proč by to nefungovalo i na Čechy (vždyť jsme bratři). Začátky ale nebyly příliš vydařené, dokonce byl pořad na nějaký čas vyřazen z vysílání. A ti, kteří nemají Suchánka s Genzerem rádi, tvrdili, že se jejich obhroublí humor již vyčerpal.

Blbost! Partička chytila druhý dech a teď je to jeden z nejúspěšnějších pořadů na Prima Family, který měl i silvestrovský speciál. A tahle čtveřice má dokonce divadelní představení v divadle Broadway. I když čtveřice je celkem zavádějící údaj, protože jich je dohromady 6. Daniel Dangl, slovenský kolega, který pořad uvádí a moderuje a na prknech má daleko větší šťávu než v telce a naprosto nezapomenutelný Marian Čurko, který se stará o hudební doprovod. Ne, ta hudba není nijak dokonalá, ale ty jeho převleky jsou geniální. A Dangl ho v divadle představuje jako náš uchylák... 

Nemá cenu psát, o čem to je. To se musí vidět. A ne jen jednou, jak dokazuje never ending opakovaní na Prima Family. Doufám, však, že budou další nové díly, i když takovouhle show taky nejde dělat donekonečna. Takže, až tahle sranda skončí a mně se zasteskne a budu se chtít zasmát, ponořím se do videoarchívu.

P.S. Fotky žádné nemám a ani videa, protože když jdu do divadla, tak sleduji představení a nenatáčím na super powerful ajphoune. Jako někteří....