pondělí 27. února 2012

Trochu historie nikoho nezabije

V sobotu jsme vyrazili na sever. Když tu se před námi objevila posvátná hora. Kocour sice nechápal, jak poznám, že je to ta pravá, ale po názorném vysvětlení a porovnání tvarů okolních vyvýšenin usoudil, že ten tvar je dost specifický a nedá se zaměnit s jiným kopcem. 


A tak začalo lovení a pátrání, jak že to tenkrát s Praotcem Čechem bylo. Dějepis mám sice ráda, ale tahle oblast spadá spíš do literatury a bez mučení se přiznám, že Jiráska jsem nečetla. Takže jako jediný zdroj informací mi posloužily mým bratrem nade vše milované Obrázky z českých dějin a pověstí. 

Ale jak to tedy bylo? 

Na úvod nutno podotknout, že Praotec Čech je mýtická postava poprvé zmíněna v Kosmově kronice (12. století).   
Kdesi na východě žili, byli dva bratři Čech a Lech. V jejich zemi se strhly nepokoje a oni shromáždili svůj lid a vydali se jak jinak na západ. Cesta byla dlouhá a trnitá, když tu najednou spatřili horu. Vylezli na ni a Praotec Čech uzřel zemi mlékem a strdím* oplývající a rozhodl se zde usadit. Lech pokračoval v cestě dále podle legendy směr dnešní Polsko. Tak praví legenda. 

Hora Říp se pne do výše zhruba 456 metrů nad mořem (Zde se dostupné materiály o nějaký ten decimetr liší. Udává se 455,2 - 456 m.n.m.). Samotná hora je pozůstatek třetihorního vulkánu a je to čedič. Původně byla hora holá, až koncem 19. století byla osázena stromy. 
Samotný název Říp znamená Hora a je odvozen od keltského rib, což znamenalo žebro ve smyslu žebro země.

A nakonec bylo rozhodnuto, že ještě letos horu dobudeme.

*Ve staročeštině znamená strdí včelí plást naplněný medem. 


pátek 17. února 2012

Slovíčkaření III

Do třetice všeho dobrého. Tentokrát postačí jen obrazový materiál.


Smrt je nedílnou součástí našeho života. V Singapuru si to ale uvědomíte každý den.

SMRT
přesouvá lidi, zlepšuje život 

Ale nečekejte nic morbidního jen dopravní podnik v Singapuru. Singaporian Mass Rapid Transit.

pátek 10. února 2012

Slovíčkaření II

Nějak mi to slovíčkaření nedá spát. 
Čeština i ruština jsou slovanské jazyky (čeština západo a ruština východo), takže nikoho nepřekvapí, že občas i bez ohledu na intenzitu výuky ruštiny v dávných temných dobách, nějakému tomu slovu rozumí. Ale ne vždycky má člověk vyhráno a občas se může i stát, že se dostane do úzkých, t.j. význam slova je úplný opak než v rodném jazyce. A tady jich je pár na ukázku. Ve větičce, nechť si je každý použije sám.

CZ                                 RU
vonět                              pachnuť                
smrdět                            vonjať
zabít                               ubyť 
zapomenout                    zabyť
kýchat                            čichať
čichat                             čujať 
hanba                             pozor
strašný                           užasnyj
ztvrdlý chléb                   čerstvyj chleb

Это позор!
Кто-то пахнет или  воняет? 
Я хочу, чтобы чихнуть...

Ne, neznamená to:
Pozor!
Kdo tu smrdí nebo voní?
Chci se ču(i)chnout...

Ale spíš něco takového:
Je to hanba!
Někdo tu voní nebo smrdí?
Chce se mi kýchnout...

Nebo:
Pozor, policie varuje!  což v ruštině znamená Hanba, policie krade! 

středa 8. února 2012

Slovíčkaření I

Čeština je krásný jazyk, ale je celkem těžké se ji naučit a občas zjišťuji, že i rodilí mluvčí mají problém s některými slůvky. 

PERNAMENTKA - ach bože, jak strašně mě drásá, když tohle někdo vypustí z pusy. A nejen to, oni to lidi jsou schopní i napsat a veřejně i na Internet... Zjevně pod dojmem, že když trvale, stále a nepřetržitě tak jedině pernamentně. 

MANIKŮRA nebo PEDIKŮRA - budou z Vás totiž loupat kůži jako kůru ze stromu, tak proto ten kroužek. Jinak pokud dáváte přednost péči o ruce a nohy, tak jedině manikúra nebo pedikúra.

MNĚ nebo MĚ - z nesprávného používání mně a mě mi taky vstávají vlasy hrůzou na hlavě. A přitom na to existuje jednoduchá pomlůcka, kterou dokáže použít i ten, kdo umí počítat jen do čtyř. Mně jsou tři písmena a proto se používá ve 3. a 6. pádě a mě jsou písmena jen dvě a používá se tak ve 2. a 4. pádě. 
Na Pražačce stává auto s nápisem přes celé zadní okno: Řídí osoba mě blízká. Nejsem žádná citlivka, ale vidět tuhle hrubici každý den mě neskutečně štvalo. Dotyčný jedinec však příjemně překvapil a zjevně v rámci novoročních předsevzetí si lehce oprášil gramatiku a chybu opravil. Řídí osoba mně (3. pád komu čemu) blízká. Pokud by však nechtěl mluvit za své auto. Řídí mě (4. pád koho co) osoba blízká.      

BONBONIÉRA - v psané formě žádný problém. Ale je hnus pokud to někdo vyslovuje měkkce. Nevím, jak je to správně a je mi to fuk. Jde jen o ten ošklivý lepivý zvuk bonboniéry, kterou tak jako tak nemám moc v lásce, Tatiano.

KARBENÁTEK - brr, já mám radši karbanátky. Nicméně vysvětlením může být, že se jedná o krajovou specialitu, která má kořeny v Benátkách a jestli těch italských nebo nad Jizerou, je už na každém strávníkovi.

ZAPÍKACÍ - jako třeba forma. Nedávno jsem to slyšela z úst nejmenovaného asi celkem známého kuchaře. Je to jasné zapíkací je od slova píci a pokud normálně pečete v zapékací formě tak v té zapíkací, píčete až je to v pí... 

Ale existují i slova, která mám moc ráda a v naší rodině se za ty roky ustálila a zdomácněla.

ŠAMPÍČKO - jasně pije ho Hanka Zagorka se Štefíčkem a taky já a Miki. A není nic lepšího než červnová sobota v bazénku a šampíčko s jahodama a hodně šampíčka. Miki, už se těším!

FRŤAN - frťánek. No prostě jsou chvíle, kdy si Terr musí dát frťana. Jako třeba když vyrostly Mourkovi první dva zuby.

PARTOŠKA - tohle je nové slovo a když už jsme u těch alko nápojů, tak není lepší místo, kde je požívat než na partošce. A partoška se skloňuje podle vzoru Bartoška (Jirka).

STRÝČINEK - originální Kozí oslovení.

MONČOVAT - tohle slovo nás naučila babička a já ho používám celkem často a s rostoucím zvědavým Mourkem to bude stále častější. Upřímně je dost těžké vysvětlit nezasvěcenému, co to znamená. Nehraj si s tím nebo to rozbiješ...


čtvrtek 2. února 2012

Partička

Vloni začala TV Prima (tenkrát to nebylo Family jenom Prima) vysílat pořad s názvem Partička. Hlavními taháky měli být v nováckem Tele Tele a později Mr. GS ozkoušení Suchánek s Genzerem. Dalšími aktéry byli Ondra Sokol, který se stálým a pravidelným divačkám Rosengarten Ordinace vryl do srdce jako Mudr. Prokop Holý, a Igor Chmela, kterého jsem do té doby znala jako divadelního herce, i když česká imdb (čsfd) dokazuje, že se objevoval i v řadě filmů. 

Partička byla avizovaná jako improvizační show. Myslím, že tento způsob zábavy českému TV divákovi do té doby celkem neznámý. Partička byla úspěšná na slovenské Markíze (jasně, že se slovenskými herci), tak proč by to nefungovalo i na Čechy (vždyť jsme bratři). Začátky ale nebyly příliš vydařené, dokonce byl pořad na nějaký čas vyřazen z vysílání. A ti, kteří nemají Suchánka s Genzerem rádi, tvrdili, že se jejich obhroublí humor již vyčerpal.

Blbost! Partička chytila druhý dech a teď je to jeden z nejúspěšnějších pořadů na Prima Family, který měl i silvestrovský speciál. A tahle čtveřice má dokonce divadelní představení v divadle Broadway. I když čtveřice je celkem zavádějící údaj, protože jich je dohromady 6. Daniel Dangl, slovenský kolega, který pořad uvádí a moderuje a na prknech má daleko větší šťávu než v telce a naprosto nezapomenutelný Marian Čurko, který se stará o hudební doprovod. Ne, ta hudba není nijak dokonalá, ale ty jeho převleky jsou geniální. A Dangl ho v divadle představuje jako náš uchylák... 

Nemá cenu psát, o čem to je. To se musí vidět. A ne jen jednou, jak dokazuje never ending opakovaní na Prima Family. Doufám, však, že budou další nové díly, i když takovouhle show taky nejde dělat donekonečna. Takže, až tahle sranda skončí a mně se zasteskne a budu se chtít zasmát, ponořím se do videoarchívu.

P.S. Fotky žádné nemám a ani videa, protože když jdu do divadla, tak sleduji představení a nenatáčím na super powerful ajphoune. Jako někteří....

pondělí 30. ledna 2012

Zpátky do dětských let na Grébovce

Grébovku mám neodmyslitelně spjatou s dětstvím. Vozila mě tam maminka už v kočáru, navazovala jsem tam první kamarádské kontakty, chodili jsme tam bobovat a dole u silnice stával někdy řetízkáč a houpačky. Taky nás tam na vychajdu brával v neděli dopoledne děda. Nejmenší byl v kočáru, další na kočáru a zbytek pobíhal okolo. Já jako nejstarší jsem určitě šla způsobně vedle kočáru.
A protože Grébovka není na konci světa, tak jsme se tam s Mourkem už párkrát vypravily. A první dojmy?
Je to pěkně upravený anglický park. Grotta, viniční altán a Groebeho vila jsou zrekonstruovány. Ale připadala mi ta Grébovka nějaká menší, než jsem si ji pamatovala. A taky zrušili pískoviště a jestli mě pameť neklame, tak tam vedle sebe byly pískoviště minimálně dvě.

Tady bývala ta pískoviště...
Dnes je Grébovka známá širší veřejnosti jednak každoročním vinobraním díky obnovené vinici na svahu pod Groebeho vilou ale také jako jedno z nejvyhledávanějších míst pro svatební obřad ve Viničním altánu. Ten je vážně pěkně zrekonstruovaný, žasnou Ti z nás, co si ho pamatují jako rozpadající se ruinu.

Viniční altán uprostřed vinice

Již zmíněná Grotta a Groebeho vila se nacházejí v horní části parku. Jako Nuseláci jsme chodili hlavně do spodní části parku, kam se vchází branou. 


Na konci dolní části směrem k Vršovicím stál celkem omšelý dům. Poučena z Wiki už vím, že je to Dolní Landhauska. A myslím, že tam bydlela ta vodnická rodina ve filmu Jak utopit dr. Mráčka, ale jistá si tím nejsem.

Dolní Landhauska
U Grotty jsem jako dítě byla opravdu jen párkrát a moc si na ni nepamatuji. No určitě se jí dříve neříkalo Grotta, ale prachsprostě jeskyně. 

Grotta
V horní části parku se také nachází Pavilon, který v dobách Herr Groebe sloužil jako zahradní herna se střelnicí, kuželnou a šachovými stoly. Dnes je možné si v původní části uspořádat svatbu, rautík, promoci či tiskovku. V moderní přistavěné kavárně je útočiště matek s dětmi. Je to vážně baby friendly místo. Mají kávu bez kofeinu, nealko pivo, bez remcání ohřejí lahvičku s jídlem pro dítě. Někdy obsluhu obdivuji s jakou grácií a úsměvem se proplétá mezi kočárky. Nicméně toto místo tudíž nedoporučuji těm z Vás, co děti nemají, nechtějí je mít nebo si jen chtějí dát kávičku po romantické procházce parkem.

Pavilon
Pokud budete hledat Grébovku na mapě, tak oficiální název je Havlíčkovy sady (podle K. H. Borovského jak jinak). Park byl tak pojmenován v roce 1906, kdy ho vinohradská obec získala od dědiců Herr Groebe a zpřístupnila veřejnosti. 
Už od malička mě zajímalo, kdo byl ten tajemný Groebe, když měl vilu a vlastně celý park. Ne, nebyl to žádný hrabě, jak jsem si jako dítě myslela. Moritz Groebe byl pražský průmyslník, společník stavební firmy Lanna a Šebek z 2. poloviny 19. století.

To je on Herr Groebe

A aby ten nostalgický návrat do dětství neměl chybu, tak jsem si v jednom zapadlém pekařství nad Grébovkou koupila "kornoutek".

středa 4. ledna 2012

Americky socky

Kdyby vam nekdo nekdy rikal, jak je Amerika uzasna, tak se ho zeptejte, jestli osobne navstivil nejakou uradovnu social security administration. Mne se to postestilo a byl to zazitek.
Nedavno jsem navstivila zizkovskou socialku a tak mam s cim srovnavat. I kdyz s tou ve Velkych Perejich se to srovnat neda. Jsem si jista, ze to nebyla nejhorsi uradovna, kterou jsem mohla navstivit a bojim se pomyslet, jak to muze vypadat jinde. Prvni vec, ktera me prastila pres nos byl neuveritelny smard. Smrad cigaret, nemytych tel, mastnych vlasu a spousty dalsich prasaren, na ktere ani nebudu myslet. Muj zaludek dost bojoval a protoze byl venku mraz a ja byla nastydla, nechtelo se mi moc hopsat venku. Ale dvakrat jsem si odbehla nadychat cerstveho vzduchu uz jen proto, abych nebyla prvni, kdo se jim tam pozvracel...
Cekajici lide byli jak vystrizeni z prirucky pro socialni pracovnika. 
Matka s dvema dospelymi syny, ktera si myla vlasy naposledy v lete a to mozna jeste v pivu. Chlapci vypadali jko pedofilove a jeden z nich mel na cele vytetovane sipky a na krku nejake nacisticke symboly. 
Otec a syn vypadajici jak uprchlici z Rumuska, kteri jsou na ceste uz asi 20 let.
Vyzabla postarsi cernoska s pekne dlouhou drogovou minulosti.
Typek, kteremu je asi 60, ma sice na hlave ksiltovku, ale vypada tak dementne, ze se neumi snad ani podepsat.
Zavality chlapik, ktery si to navzdory zimnimu pocasi prihupkal v kratasech a tricku bez rukavu, aby vynikli jeho chlupaty ramena.
20 lety kluk s holkou, ktery nejspis nikdy nemakali a makat nebudou a na chlast a drogy si vydelavaji buh vi jak.
Na prvni pohled vypadala relativne normalne jen pani, co tam uklizela. Ale zahy se ukazalo, ze ji bud na mozek stouply vypary ze saponatu nebo byla misuge uz pred tim. 
Musim rict, ze mi vlastne bylo lito tech uredniku. A i navzdory tomu, ze nemohli nasi zalezitost vyridit kladne se na nas usmivali a jeste se omlouvali.